Bohužel, teď nemám moc času se déle rozepisovat, jen krátké (negativně vymezující) předběžné poznámky k tématu, které jste nadhodil, které je docela obtížné, i (nejen) já se s ním vyrovnávám a myslím, že je na místě zde použít poněkud otřepané slovo "tajemství". Jde o vztah mezi lidským a Božským jednáním.

Křesťanství není ani jedním z následujících extrémů:

Bůh "tahá za nitky", jedná ve a na světě ve všem, člověk a stvoření je jím totálně určováno, člověk ve všem naprosto nesvobodný, je jen loutkou. To je takový zbožný determinismus a z Boha se stává despota, diktátor, bůh s ďábelskými rysy: vše, co se děje, se děje proto, že to Bůh tak chce, Bůh je odpovědný za všechno zlo ve světě, to morální, metafyzické a fyzické. (Mohl byste pro to v jednostranném čtení najít i "důkazy" v písmu, třeba Iz 45,7)

Druhým extrémem je to, co bych nazval "deismem": Bůh pouze stvořil svět s jeho svézákonitostmi, ovšem již do něj více nezasahuje, je z něj jakoby vytlačen, a člověk je obdařen svobodnou vůlí a je také jen a jen na něm, zda se na základě vlastní vůle a rozumu pro Boha (a pro vlastní spásu, chápanou jakkoliv) rozhodne či nikoliv. Tady by byla ještě jedna podvarianta, ta gnostická, podle níž zlý bůh stvořil zlý svět, z něhož musíme utéct a z něhož nás může osovbodit nějaký zcela jiný Spasitel, ovšem je-li člověk na dostatečné duchovní výši.

Chce se mi spát, tak dál až příště. Mějte se, "Jime".

J.Š.