Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: K ne/potřebnosti církví

Od: Anonym: Anna Glacová---.unet.cz )
Kdy: 24. 05. 2011 10:16
Předmět: K ne/potřebnosti církví

Tedy - Bůh jest - v tom máme shodu :-). No a co se týče těch církví, myslím si, že ještě nejsou na odpis (i přes jejich lidská pochybení) - berou na sebe nezištně řadu úkolů, které nikdo jiný neplní a plnit nechce, bojí se o nich vůbec promluvit, protože si s tím nechce špinit ruce (např. projekt Siriri v Africe, hospicové hnutí v ČR atd. )- a které jsou pro společnost i jednotlivce velmi důležité. Proč to dělají? Také si myslím, že biblická morálka (nemyslím moralizování za každou cenu), ale určitý způsob života, ke kterému Bible (a někdy proto i církve) vyzývá, je důležitou protiváhou nebezpečných myšlenek "rychlého řešení" - např. likvidace postižených lidí z důvodů našeho většího komfortu - a to nemusíme jít ani k Hitlerovi, stačí se posadit do gynekologické ordinace, kde se řeší prenatální vady. To je přímo mozková masáž (a to si naše společnost myslí, že jsme svobodni a že dotlačovací praktiky jsou z inkvizice, Hitlera a komunismu) - "Matka, co čeká dítě s prasečí ledvinou, na řadu - a co s tím budete dělat, vážená? To zatížíte český rozpočet?" - "Za prvé - to dítě je moje a za druhé, co když vymyslí jako lékař řešení nemoci, na kterou Vy právě budete nemocen, pane dr.?" Přesto jsem musela vyplnit asi 20 různých složitých papírů, jestliže jsem si trvala na svém. Ty, co šly rozkolísané a nejisté na potrat (já jim to vůbec nevyčítám, byly v hrozné situaci - hlavně od těch doktorů), tam stačil 1 podpis… Díky Bibli jsem měla určitý nadhled v situaci, kdy se jistá genetička podivovala nad tím, jak je možné, že mne do specializované genetické ambulance (kam mne nahnali, i když předem znali můj názor, že si dítě necháme, ať to bude, jak to bude) - doprovázejí dvojčata (jen jde o podobné typy oblečků) mající jedno Downův syndrom a druhé bez postižení. Že to prý není možné a že i kdyby,takové plody se dají redukovat… Tak jsem jí sdělila pravdu, že je adoptované a moc milé a že jsem vděčná mamince, která jej nezredukovala - a vesele se bavila jejím vytřeštěným pohledem. Proč se cítila trapně? Proč vůbec o tom mluvila, když už to dítě žije? Myslím, že věřící nebyla ani trochu, a přece se po mé odpovědi ošívala a bylo jí trapně - proč jí to najednou morálně rozkolísalo, přestože je mimo jiné propotratová náborářka? - Možná přece existují některé pravdy, které jsou životodárné a jež církve jako ochránci slabších nesou- a jiné pravdy, na které církve upozorňují a nesdílí je, protože jsou smrtonosné. (Tím samozřejmě nechci říci, že Vaše názory jsou nebezpečné - popisovala jsem jen současnou "svobodnou" společnost v naší zemi, která se osvobodila od jha církví a k jakým koncům, které zas mně připadají velmi zlé, tato společenská změna vede.)

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód