Marku, souhlasím s Tebou. Není asi jednoduché každou neděli mít připravený text, který "zasáhne". Pohyboval jsem se v minulosti v ČCE jako člen sboru v Chomutově. Dnes, díky své ženě, poznávám spíše kruhy letniční, charismatické, ze kterých jsem měl dříve spíše hrůzu, možná i trocha opovržení ve mně byla. Dnes snad tedy mohu snad i srovnávat život "tradiční" církve ČCE, a církve jiné, jakou je např. Slovo života aj. Co mi vychází ze srovná? ČCE má sílu ve své zatím ještě mnohočetné základně a intelektuálním potencionálu. Má za sebou mnoho let vývoje, což je jí k dobru, ale na druhou stranu to vede k určité ustrnulosti, až možná k obřadnosti (což spíše přisuzujeme našim ŘK bratřím. Víte, o čem mluvím? Často mi přišlo, že bohoslužba v ČCE je spíše filozofickou přednáškou, které hlavně starší dámy dost těžko mohly rozumět (což také dokazovaly jejich časté pohledy na hodinky:)) Na druhou stranu letniční církve staví hodně na okamžitém prožitku, hodně dají na vedení Duchem sv. a jeho vedení bohoslužeb - opět, může to být dobré i špatné, kdy se každý projev na shromáždění vydává za působení Ducha sv. Kazatel tam ale nečte kus papíru, který si před tím pracně připravil, ale mluví "z patra", často i přes dvě hodiny a nemůžu říct, že byl opakoval stále to samé. Tedy: mám pocit, že každá církev, která začíná tím "ohněm", je živá, dynamická, tak končí (?) usazením, ritualismem, filozofováním, aby nakonec (?) přešla do depresivního marasmu, jak "ti lidé nám už nerozumí,a vůbec, nestojí nám za to, abychom je do našeho filozofického kroužku vůbec pozvali". Takový je alespoň můj pohled na současnou ČCE. Pořád mám ale tuhle církev rád a nikde jsem si nepřipadal tolik doma, jako zde. Pokoj vám všem, Vítek.