jsem rád, že se konečně z církevních vedení ozval i trošku jiný názor na téma homosexuality, než jak se povětšinou děje. Já sám jsem gay a žiju už něco přes 4 roky se svým partnerem. Vždycky mě udivuje, když potkám nějakého "horkého" křesťana, který mi začne povídat, že žiju v hříchu, že jsem v podstatě nešťastný člověk a potřebuju vysvobození a obrácení k Bohu.
Věřím, že dobrý strom poznáme po dobrém ovoci - náš partnerský ztah plodí vzájemnou podporu, obohacování, společné hledání ap. - to je dobré ovoce (a věřím, že i Boží vůle). Nechci, to idealizovat - samozřejmě bez hádek se to taky někdy neobejde, ale to patří k živoucímu vztahu snad všude. Nevím, proč má být můj vztah s partnerem porovnáván se lží, vraždou, pomlouváním a podobnými věcmi a jsem šťastný, že v našich sborech
ČCE jsem se s takovými náhledy na náš vztah moc nesetkal. Naopak se spíše setkávám s podporou, která je pro fungování každého vztahu důležitá. (pokud někdo neustále předhazuje, že homosexuální vztahy moc nevydrží, tak 1. to není pravda - znám i více jak 10-ti letá partnerství a 2. bodejď by mnohé vztahy vydržely, když jim okolí háže klacky pod nohy).
Stanovisko
ČCE mi připadá vyvážené - není tendenční ani na jednu stranu. Má podle mě zásadní pravdu v tom, že bible nemluví o homosexualitě z hlediska trvalé citové orientace, na jejímž základě lze vytvářet plnohodnotné partnerské vztahy. Beru bibli vážně, a proto se nemohu jen tak spokojit s doslovnými výklady, které se často míjí skutečným smyslem.
