Presbyterstvu přisuzuji význam zásadní - jsou z těch, kdo ve sboru jsou a zpravidla zůstávají. Faráři naopak přicházejí a odcházejí. Ovšem žijeme v době, kdy si platíme určité služby a očekáváme stoprocentní servis. Možná, že někde je takový vztah presbyterů k faráři - dáváme ti na personální fond, tak vyšívej. To by byla chyba. Tomáš Pavelka teď u nás v Náchodě velice dobře zdůraznil, že je u presbyterů a držitelů dalších služeb - až po uklízeče - pěstovat sebevědomí, že i oni konají duchovenskou službu. Měli by se zajímat i o theologickou úroveň farářovy práce, někdy si netroufají, jindy až moc.

Může ale také být, že se mnohý farář pod vlivem své nepostradatelnosti plete do věcí, které mu nepříslušejí. Příkladů, kdy faráři sami vytěsňují starší z jejich služeb a chtějí dělat všechno sami, by se určitě našlo dost. Je asi na obou stranách podělit se o služby, ne si jejich prostřednictvím cokoliv dokazovat.

Neviděl bych to jenom jako rozložení moci, ale hlavně služeb a odpovědností ve sboru. Je třeba, aby anií jedna strana nezůstávala osamocena, a také presbyteři nejsou z toho sboru tak vyděleni. Kdo říká, že jen oni jsou nadáni službami. Oni jsou zvoleni do určitého, početně limitovaného orgánu. Ale není nutné, aby byli také jediní spolu s farářem, kdo ve sboru něco dělá. Oni za ty činnosti pouze odpovídají. Ale bylo by sborům určitě prospěšné, kdyby do svých činností zapojovali i ostatní členy sboru.