To že např. Českobratrská církev evang. má také zřízení synodní, to je samozřejmě pravda, ale přece jen bych to oddělil od problému presbyterství. To že máme poslanecké sněmy na seniorátní i celocírkevní úrovni, je jev, který patří obecně ke všem demokratickým režimům. Presbyterství je ovšem daleko důležitější prvek v tom všem. Proto bych tolik neřešil teď obecné politologické názory na demokracii, spíše bych se chtěl zamyslet nad smyslem presbyterství. Presbyteři jsou jakousi vrchností ve sboru od Boha, která spravuje moc. Jsou vyděleni od ostatních členů sboru, což má také svůj smysl. Byla u nich rozpoznána určitá obdarování od Boha. V něčem je každý z nich nezastupitelný, nenahraditelný, a ani nemá být zastiňován. Rozdělují si mezi sebou moc, v důvěře. Zevnitř jde skutečně v prvé řadě o theokracii. Vychází se z přesvědčení, že Bůh skrze ně vládne. Že víra je něco reálného a tvůrčího. Od nich samých to vyžaduje i určití "svaté" sebezapření, a tedy sebekázeň. Jsou to lidé, kteří mají na starosti životy "duší" církve. pak řeší také spravedlnost atd.. teprve pak někde stavbu kostela a opravy a údržbu. A teď jde o to, zda tomu věříme a chceme se k tomuto způsobu spravování blížit a skutečně ho realizovat. A pokud "většina" v církvi nechce, tak by se to mělo také jasně říci a brát vážně a nepřehlížet to. Třeba chce většina v církvi jen silné fachmany a manažery , nebo jen zkrátka silné faráře, a myslí si, že skutečně schopní faráři stačí na správu spolu s těmui, kteří jim budou k ruce a budou jim "jen" pomáhat. Já osobně jsem přesvědčením presbyterián, sám se ovšem také učím jen postupně chápat, co to presbyteriánství je. A tak by mě také docela zajímalo, zda v té naší církvi tvořím vyloženou menšinu, nebo dokonce zda ta naše církev v tomto není tak trochu pokrytecká. Na venek si hrajeme na staršovstva, ale žádnou zvláštní důležitost jim nepřikládáme…?! jde mi tu pak také o kurz, kterým se budeme my evangelíci nadále ubírat.