Vážený bratře, souhlas s celým vaším příspěvkem kromě posledního odstavce. Ano, naše kultura není již tak křesťanská, jako byla v minulých staletích, kdy společnost splývala s tou kterou na určitém teritoriu dominantní církví, spojenou s tím kterým trůnem. A doufejme, že tomu již tak nikdy nebude. Myslím, že skutečně křesťanská kultura je teprve před námi (můžeme li doufat v "kousek" dějinně imantentní eschatologie). A možná je k objevení právě v onom současném "moři bezvěrectví a koketování se vším možným". Bezvěrectví tu bylo je a bude. Církve podle mého soudu však budou o to věrohodnější (jistě ne automaticky, pohoršení kříže tu bude vžy…), když se budou kriticky a theologicky fundovaně zabývat právě oním "vším možným",, s čím dnes lidé (často i církví) koketují (ideologiemi, novými náboženskými hnutími, náboženstvími, současnou masmediální kulturou). Možná pak hlouběji porozumí vlastní tradici, neboť by církvi to "vše možné" mohlo pomoci znovuobjevit něco zapomenutého (jak už tomu ostatně v dějinách církve bylo), něco, co právě "postmoderní člověk" postrádá a kvůli čemu mu křesťanská víra připadá irelevantní. První vlaštovky už tu jsou: marburský luterský systematik H. M. Barth napsal domgatiku, kde se snaží o hlubší pohled na evangelickou víru v pohledu světových náboženství a sekulárních ideologií. Doporučuju. zdraví jš.