Může-li být Čech občas hrdý na svůj národ, pak určitě pro množství biblických překladů, jaké jiná srovnatelně malá jazyková komunita nemá. Je to nesporně důsledek mrzutých konfesijních sporů o překlady spíš než produkt upřímného a zapáleného studia Písma Svatého, ale ten v tom určitě také je a je to i důsledek toho, že Bible hrála v našich dějinách významnou úlohu. Myslím, že je čas zakopat válečné sekery a začít z tohoto množství těžit.

Naše studenty vedu k tomu, aby se žádnému překladu neuzavírali, naopak se je učili srovnávat a vymáčknout z nich, co se dá. Jak říká br. Matuška, synoptické vydání překladů může být velmi dobrou pomůckou, na PC si ale dnes může dnes člověk sfabrikovat s pomocí různých programů (viz odkazy) takové synopse překladů, bohatší než Hexapla, klidně sám (mám jich na svém HD několik).

Konkrétně v katechezi lze postupovat tak, že člověk vyjde při přípravě z originálu, pak si mezi překlady vybere ten, který na daném místě vystihl to, co mu ze studia vyplynulo jako podstatné (generálně, nebo jen pro daný výklad). Stejně je možné postupovat i s kázáním.

Traduje se u nás, že jsou povolené dva překlady, Kralická a ČEP. V řádech nic takového není, a když jsem před několika lety vznesl dotaz na Synod, ani ten žádné podobné ustanovení nenalezl. Zajímalo by mě, oč se tato informace opírá. Zřejmě má každý farář či katecheta volnou ruku.