Nedělní škola ovšem není nic tak strašného, aby se to muselo přejmenovávat. Stejně nehodlám kvůli složce edukativní přejmenovávat bohoslužbu na univerzitu, to už si trochu začínáš hrát se slovíčky. Hlavní problém je, myslí-li si někdo, že když se nebude nedělní škola jmenovat nedělní škola, bude pro někoho přitažlivější. Pravděpodobnější, zůstanu-li u tvého traumatického zážitku z dětství, že se tomu bude říkat třeba dětská bohosluža, ale stále to bude mít formu, jaká tě neoslovila či snad i odpuzovala.

Změnou jména spíš dojde ke zmatkům, je to už přeci jen "Trade Mark".

Samozřejmě, o obrazech v kostele se hovořilo jako o bibli negramotných, a mnozi se z nich hodně naučili. Srovnáme-li prožívání bohoslužeb s židovským prožíváním soboty, také židé v sobotu (zvláště diasporní) učí věcem, které se v běžných školách dozvědět nemohou. Teď ale skutečně nejde o jména akcí, jako spíš o obsah a vztah k edukaci jako takové. Bohoslužba má skutečně dvojí rozměr, jak oslavný, liturgický, tak i naučný. Nechci porovnávat, co je hlavní a co vedlejší. O ničem podobném jsem dokonce ani nemluvil, to už mi podsouváš. Obojí tam musí být. Nadřadím-li doxologii a liturgii edukaci dojde k situaci, že člověk bude sice nadšeně někoho či něco oslavovat, možná mu bude milé, že na to ani není sám, ale najde sbor více takových, ale nebude vědět, co a proč to oslavuje. To křesťanské není. Navíc je to zneužitelné k manpulaci, a u dětí je velmi nebezpečné, byť i nevědomky si zahrávat s něčím, co může působit manipulativně. V pubertě si pak řekne, proč já vrták vlastně toho Ježíše uctívám? Zmákli mě!

Problém onoho sboru nebyl v tom, že by se n.š. a týdení program podobali. Spíš to bylo víc podle tvých představ. Ale ta týdení část jim přišla logičtější, i když ne třeba zábavnější. A v neděli jdou v televizi pohádky, dá se i déle spát, když nejde člověk do kostela. Obecně je však málo času. Já se na biblické také nedostanu, jsou v úterý v pět, já učím do čtyř, mám za sebou osmihodinovou šňůru, práci na doma i doma, přijdu domů vyhučen a už nemám ani sílu ještě někam chodit. Ostatně u všech katechetických podniků si budeme muset ujasnit, čím mají být, ne-li pouhým číslem ve sborové statistice. Oč by měl být člověk jejich navštěvováním bohatší, spíš než jak co nazvat. Také se musíme vážně zabývat vytížeností členů našich sborů, a ne je jen lacině moralizovat poukazem na ono zrnko, které spadlo do trní.