Já mám dojem, že dnešní generace rodičů v naší církvi chce pro děti především zážitky. Biblické "pohádky" a tradiční dogmatika případně etika jsou pro ně druhotné, protože jsou právě tradiční. Mají povětšinou představu, že církev nemá po dětech nic moc chtít, spíše by jim měla něco dávat a nějak je bavit, podle toho, co děti samy chtějí. Proto volání po dětských bohoslužbách a besídkách a odmítání školy. Ideální by bylo samozřejmě obojí. Pokud by rodiče běžně posílaly své děti na katechetickou výuku v týdnu, stejně jako je posílají do školy, pak bych pro mě za mě přejmenoval nedělku na dětské bohoslužby či besídku. Protože se tak ale běžně neděje, zůstává tento problém, jak nazvat nedělku a jak ji vůbec pojmout. V názvu "škola" problém ale nebude, pokud děti zjistí, že ta nedělní škola je nějak jiná než ta pro mnohé nepříjemná všední škola v týdnu. Přimlouvám se obecně za to, abychom si s názvy hráli míň a daleko spíš se soustředili na obsah, jinak se budeme honit jen za pouhým stínem toho, čeho chceme dosáhnout.