Spor, který nadhodil Adam, jako by kladl vedle sebe dvě možnosti: buď jsme v minulosti (biblické, reformační …) dostali poklad, který je třeba udržovat netknutý vším, dobou včetně, nebo je třeba jít s dobou a jejím požadavkům (kognitivním, existenciálním nebo prostým zájmům kulturně politický) podřizovat zvěst. Obě tyto možnosti považuji za mylné a falešné.
První proto (ale o tom už se také napsalo dost), že takovou zvěst můžeme připodobnit ke spolkům (dodnes fungujícím) přátel ploché Země. Prostě přestanou se svojí dobou komunikovat, a proč také, vždyť její poselství by bylo jen nějakým skansenním kouskem. Navíc stoupenci takového postoje vycházejí z představy, že vše podstatné už prostě víme a známe, musíme to jen chránit, udržovat a bojovat proti všem (Jirásek mě netrestejž). Nutným důsledkem je uzavřenost, neschopnost přijímat nové, a to zejména ne ve vlastním oboru poznání - poznání křesťanské víry.
Druhé je neméně ošidné. Vpodstatě postrádá odůvodnění vyhraňovat se pro co koliv. Proč si říkat křesťan, evangelík a já nevím co? Proč prostě nejít tak nějak vstříc netušeným překvapením? Jistě, i to je možnost, ale pak zrušme
ČCE i s
Evangnetem.
Pavel píše o Ježísovi jako o základu, na kterém je třeba stavět, nikoliv jej oprašovat a udržovat. To je hezká metefora pro ono dialektické napětí mezi minulým a budoucím. Ale nejde o synthesu předchozích dvou pseudoalternativ. Východiskem onoho evolutování víry nejsou vnější tlaky, nýbrž vnitřní gravitační bod této víry samé, nutící nás jít za tím, co máme přislíbené, ale nevlastníme to ani pomocí poznání ani pomocí své věřivosti či přesvědčení, ani vezením se na zádech církevním otcům, reformátorům či jiným autoritám -
Ga 4, 9. Poznat Boha v aktuálním stavu znamená vědět, že On mě zná líp než kdokoliv jiný, včetně mě samotného, ale tím se právě vzdát přesvědčení, že já Jej už znám a musím jen toto poznání udržovat nebo zpřístupnit moderní společnosti (tolik Barthova kritika Bultmanna in R. Bultmann, Ein versuch ihn zu verstehen), a tak být sám otevřen tomuto poznávání. Jenomže právě to zas poněkud komplikuje ony návraty do historie.
Možná, že tvůj svět se Adame (promiň mi to rýpnutí) od 15. století moc nezměnil. Ale okolo tebe ano.
