Nemám rád podobenství, protože jsou snadno zneužitelná a velmi často hloupá. Ani nejsem vodák, ale jisté fyzikální představy mám: Pokud se naklání lodička extrémě na jednu stranu, je nutné zabrat extrémní silou proti. Za vyvážených okolností by takový záběr poslal loď pod vodu na opačné straně, ale v extrémní situaci je to nutné i s tím nebezpečím, že se bude muset zase hned vyvažovat z opačné strany.

Ale já bych byl v hodnotících soudech zdrženlivý: proč chyba? Pak jsou celé dějiny theologie řetězem chyb! Takových vykormidlovávání různých náklonů z jednoho nebezpečí ke druhému přece už od reformační doby bylo! Proč se vracet tak hluboko do historie? Proč to nevzít na vědomí bez hodnotících soudů - prostě to tak bylo, teď jsme tam, kde jsme, přestat snít o tom, co se tehdy mělo dělat jinak, a vyjít tam, kam máme směřovat z bodu, ve kterém jsme, ať už s tím souhlasíme nebo ne? Nedal nám Bůh také tuto dobu a situaci, abychom se jí chopili a nesli tudy svoji víru?