Mám asi tu smůlu, že vychován na reformovaných sborech působil jsem na sborech v Sudetech, tedy bez tradic, nebo na lutherském sboru, který však tou dobou táhli potomci reformovaných rodičů, nedobrovolně po spojení církví přifařených.

Nepochybně máš pravdu - v době, kdy jsem se zabýval historií reformace, i já pociťoval, že prostředí, ve kterém vyrůstám, je kalvinističtější než Kalvín, že pojetí Večeře Páně je víc cvingliánské než kalvinistické, o bratrském nemluvě. Je i známo, že mnohé tzv. 'kalvínské' důrazy samotnému Kalvínovi přerostly přes hlavu, sám by se k nim asi nehlásil

Z našich soukromých debat však víš, že jsom toho názoru, že historie je historií. Osobně své duchovní kořeny spatřuji spíš v reformaci bratrské než ve světové, ale je to lhostejné, na které hoře má člověk ctít Hospodina, když ti, kdo jej opravdově ctí, mají tak činit v Duchu a v Pravdě.

Porci dějin která leží mezi námy, zamíchání evangelickou populací atd., to obejít nelze. Soudím, že dnes už nejde ani tak o východiska, kalvínské, lutherské, bratrské či cvingliánské, jako o směřování - mě víc zajímá, jak definovat Království boží a kudy k němu vede cesta. Výše jmenované chápu jako odpočívadla, jako horolezecké základny tam někde dole, teď už jsme zase popolezli (což ty budeš považovat za evolucionismus, ale o to nejde).

Tvojí otázkou se netrápím, ale je zase dobrá - ujasnit si, jak moc a kterým kořenům jsme se vzdálili …