Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: K plánům vybudovat studentskou kolej: Což raději WG v pražských sborových činžácích?

Od: Anonym: Petr Sláma <> ( 212.80.92.--- )
Kdy: 05. 03. 2008 12:04
Předmět: K plánům vybudovat studentskou kolej: Což raději WG v pražských sborových činžácích?

Čas do času zaslechnu pozdech, že kdyby zůstaly zachovány Jircháře, všechno by dnes v církvi bylo jinak. Od svého otce, který na některé jirchářské akce v 60.letech kreslil plakáty a jako dychtivý extenzista se jich pak účastnil, i od mnoha farářů, kteří tam tehdy bydleli, vím, jak důležitou, inspirativní a formativní (i když se tomu tak tehdy neříkalo) roli hrály. Já sám jsem tam bydlel později, v akademickém roce 1993-4, poslední to rok svého studia. Inspirativní ani formativní roli tehdy již nějakou dobu neplnily, byť připouštím, že takové hodnocení závisí na individuálním úhlu pohledu. Zasloužilo by samostatnou diskusi, kdy a proč tuto roli plnit přestaly. Uvádím to zde jen jako doklad jistě všem zcela zřejmého tvrzení, že samotná budova ducha Jirchář šedesátých let nevyvolá.
Umím si představit, že zajímavého a dobrého ducha by koleji pro bohoslovce či šířeji křesťanské studenty mohla dát kombinace a) příjatelného hmotného zázemí, b) střízlivě a jasně formulovaných pravidel takového bydlení a c) charismatická osoba – říkejme mu třeba spirituál. Pokud se plány círke na vybudování studenstkého bydlení budou ubírat směrem malešickým (místo uvažované Milíčovy koleje), budu celému projektu přát zdar. Jsem ale přesvědčen, že za současné situace existuje řešení finančně méně náročné, zato efektivnější z hlediska pomoci studentům s ubytováním a jejich zapojením do života církve. Samozřejmě lze diskutovat o tom, jestli o něco takového studenti mají zájem. Pokud ale jde o plán synodní rady, jak pomoci bohoslovcům, pak bych předpokládal, že mají. V činžácích, které má v držení nejméně polovina pražských sborů, by se vyčlenilo několik bytů pro studenty teologie. Němci tomu říkají WG (Wohnungsgemeinschaft) a bydlí v nich, privátně obstaraných, většina studnetů. Cena a technické podmínky takového ubytování by v rámci tohoto projektu musely být o něco lepší, než jsou na kolejích. Přátelská pravidla by vycházela z toho, že jde o studenty a studentky teologie, kteří jsou dospělí. Šlo by o projekt vzájemné pomoci: Sbory by studentům poskytly bydlení. Studenti by sborům pomohli tím, že by z nich odkapávalo mnohé z toho zajímavého, do čeho jsou na fakultě ponořeni, co se týká života církve – ale co si také třeba přinášejí ze svých mimopražských sborů. Konkrétní podoby tohoto „odkapávání“ by závisely na sboru i jednotlivcích, pracovně bych vyšel z toho, že standardní je v rámci tohoto projektu to, když se student nějakou formou připojí k jedné sborové aktivitě (mládež, děti, senioři, pastorace, výuka ve škole, sborová nástěnka…). Základní osnovu pravidel by bylo moudré vypracovat společně (SR, seniorát, faráři sborů, které by do toho šly, někdo ze studentů), na konkrétním místě a skonkrétními lidmi by se doladily detaily. Důležitá by zde byla jednoduchá, odpočátku jasná pravidla hry.
Studenti by získali ubytování. Ale také vhled do fungování sboru a – doufal bych – snad i lidské a křesťanské zázemí. Věřím, že pod úkolem v mládeži nebo při biblické hodině by – samozřejmě přes počáteční zdráhání – povyrostli. Model je eventuelně otevřený studenstkým manželským párům. Samozřejmě vnímám argument, že času není tolik jako dříve a 100% studentů má dnes zaměstnání. To se ale týká všech dalších mladých lidí v ČR a přesto dosud mládeže a další aktivity sborů existují. Vycházím z toho, že pro teologa není účast na bohoslužbách nebo sborové akci principiálně utrpením, ale něčím, co hodlá aktivně spoluutvářet a nyní se na to akademicky připravuje. Nepléduji za to, aby studium nahradil sborový aktivismus, ale za rozumnou míru zapojení do života sboru.
Sbory by poznaly bohoslovce a měly užitek z jejich zkušeností a rychle rostoucí teologické kompetence – i prostě jenom z toho faktu, že s nimi nějakou dobu ve sboru budou skvělí a zajímaví lidé, od nichž toho lidé ve sboru mohou mnoho získat. Jistě jsou i výjimky, přesto považuji naprostou většinu studentů za pokladnice Pražáky jen málo využité.
Farářům by přibyl úkol moudře jedno takové studentské WG vést, nalézt spolu se studenty přiměřenou formu jejich zapojení do sboru. Pomocí by mohlo být, že by šlo o koordinovaný projekt s rámcově stanovenými pravidly, faráři by mohli v bohoslovcích nalézt pomoc při zmíněných katechetických akcích, při pastoraci a jistě i při kázání. Zároveň by vůči studentům měli pastorační odpovědnost – která by nakonec asi měl být i nějak honorovaná.
Vím, že volné byty ve sborových budovách nejsou na lusknutí prstů. Myslím si, že by ale synodní rada a pražský senirát, pokud by k projektu přistoupily, mohly se sbory jednat a postupně tři až čtyři takové byty sehnat.
Svůj návrh píšu v kondicionálu. Když jsem ale byl v letech 1997-2000 farářem na Vinohradech, vyzkoušeli jsme tento model s převážně dobrým výsledkem. Samozřejmě tu a tam zajiskřila nedorozumění. Ve sboru se ale tehdy rozjela mládež, mnohé by mohly vyprávět děti i účastaníci biblických hodin. A samozřejmě asi desítka studentů, kteří tam tehdy bydleli. Model je finančně skromější než plán na novou stavbu, přitom ale řeší několik bolavých problémů studentů i pražských sborů. Dopručuji ho proto Vaší úvaze.
Petr Sláma, 5.března 2008

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód