Nedospělý způsob, jakým faráři i laikové Církve českobratrské evangelické ještě v roce 2021 vedou (či vytěsňují) diskuzi o historické podmíněnosti biblických textů, svědčí mj. o tom, že už pravděpodobně v akademickém vzdělávání farářů, natož v jejich působení na sborech zůstává tato otázka ve stínu naprosté nepromyšlenosti. Zjevně se tu nějak nezrale pracuje s půdorysem evangelikálního fundamentalismu (celé Písmo je v nějakém smyslu posvátné a ve vyšším smyslu inspirované). Pak z toho lezou takové zrůdnosti, když farář z jednoho jihomoravského města z kazatelny povídá, že upalování čarodějnic bylo z biblického hlediska zcela v pořádku (protože Leviticus a Deuteronomium) a do značné míry lituje, že toto biblické počínání již dnes možné není. A tak dopisové pojednání Pavlovo z roku 60 po Kristu, kde se nachází judaizující úvaha o prokletosti gayů a leseb, protože prý odmítli Hospodina, bývá i v roce 2021 vtahováno jako údajně v nějakém smyslu zavazující odplivovat si nad LGBT i dnes. Protože tu straší ta nezvládnutá a nerozvinutá myšlenka o vyšší inspirovanosti Písma vcelku. V ČCE podle všeho převládá pocit, že je nutno brát text Písma nekriticky vážně a moc do těchto věcí nešťourat. Postoj intelektuálně ubohý a pro mimocírkevní text v nejlepším případě úsměvný. Protože Boží inspirovanost CELKU biblického textu nelze zároveň na žádné úrovni vykázat, nelze tu inspiraci popsat ani zdůvodnit, jak do mnohohlasu biblického textu vůbec mohla zasahovat.