Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: Uzdraví Bůh každého, kdo věří?

Od: Anonym: host88.103.227.--- )
Kdy: 08. 09. 2021 00:01
Předmět: Re: Uzdraví Bůh každého, kdo věří?

Já tehdy tam byl jednou nebo dvakrát, už nepamatuji. Nevím nic o nějakém emfatickém vykřikování. Ano, zažil jsem hysterický projev, jakýsi český kazatel, kázal před Andělem, spíš křičel než kázal. Naběhlé žíly na čele, obsahově mluvil asi správně, ale naprosto hysterický projev. To je velký problém, ani mi není známo, že takovouto službu doprovázela uzdravení.
V evangeliích je uzdravení plno, na ně pak navazují určitá kázání či vyučování. Přijde mi, že pokud by Ježíš neuzdravoval a nečinil i další zázraky, tak by vše muselo být jinak. Ty ostatní věci s těmi uzdraveními a zázraky počítají. Ve Skutcích byl už Ježíš ukřižován a vzkříšen, hlavní službu nedělal on, ale jeho učedníci. Bez uzdravení by pak dosti věcí padlo, zkrátka na uzdraveních a zázracích stálo dosti podstatného.
Je zajímavé zmínit i vyhánění zlých duchů, démonů. Někdy šlo o fyzickou nemoc (smyslové postižení, duchu němý a hluchý), jindy šlo o psychiatrické nebo neurologické nemoci (z poslední skupiny mi popis přijde jako u epilepsie).
Jestli je možné tvrdit, že nemoc je nesení kříže (něco co patří k následování Krista), tak snad nikdo nebude tvrdit, že démonická posedlost nebo jak tomu říkat taky patří k následování Krista. Nebo když Ježíš uzdravil tu ženu, co byla sehnutá (Lk 13.16), tak jasně mluví o tom že byla spoutaná od Satana. Spíš si myslím, že kdo je spoutaný od Satana, tak Krista následovat moc nemůže.
Myslím, že svojí vírou člověk ovlivnit věci může. I když se nemoc léčit bude cestou klasické medicíny, tak má smysl se modlit a mít víru, jak co se týče práce lékařů, tak i samotného uzdravování organismu. Jestli nemám tak velikou víru jako v době zázraků a velikých uzdravení, tak i menší víra a třeba postupné uzdravování při klasické léčbě má svou cenu. Třeba ti kazatelé, co zemřeli, tak oni se rozhodně nevyhýbali nejlepší dostupné lékařské péči - a nestačilo to.
Ježí taky komusi říkal, po jeho uzdravení, aby už nehřešil, aby se nepotkalo něco horšího (odkaz nevím, opět bych musel hledat). Neboli, jak je psané ve Starém zákoně, že nemoc je důsledkem hříchu, případně trestem za něj nebo následkem kletby za hřích, tak to zrušené není. Dříve, řekněme před 100 lety (?), lidé sice nezažívali Boží uzdravení, ale byli dost naučení chápat různá postižení, nemoci ap. jako odplatu za hřích. V jedné anglické knížce, kde autorka psala o dědečkovi lékaři psala o tom myšlení, formulováno asi takto "God dealt punishment with clubfeet…" neboli Bůh trestal koňskou nohou a dál tam jmenovala další nemoci, co si už z hlavy nepamatuji, knížku jsem četl asi před 25 lety. Já si nemyslím, že by byl možné nebo správné vidět za každou nemocí a postižením Boží trest a odplatu. I když podobné smýšlení jde vysledovat i Písmu, např. neplodné ženy měly nejen problém, že nemají dítě, ale brali to jako prokletí. Na druhou stranu, zcela zakázat, že by nemoc a postižení mohlo být následkem hříchu nebo snad odplatou za něj, to je takový druhý extrém. Ježíš, když uzdravil ochrnutého, tak mluvil, že mu jsou odpuštěny jeho hříchy. Kupodivu tehdejší autoritám nevadilo ani tak uzdravení, ale spíše to odpuštění. (Mk 2.7). Byl uzdravený ochrnutý, neumím si moc představit, jaké mohl konat hříchy. Nemyslím, že by to bylo vyloženě tak, že by něčím zhřešil a za to ochrnul. Spíše to chápu, že se jako hříšný narodil, hříšným rodičům a nemoc mohla přijít proto, že tu byl ten hřích - ten dědičný a k němu jeho vlastní. Ježíš mu jeho hříchy odpustil a toto dal na roveň tomu, jak by mu řekl vstaň, vezmi své lůžko a choď. On ho neobviňoval, že něco udělal, ale když vyslovil odpuštění, tak ty hříchy zmínit musel.
Což je dosti jiné než taková "lidová víra" jako "Pán Bůh ho musí potrestat" ap. Místo odpuštění tzv. věřící na druhé spíše svolávají Boží soud.
Je určitý způsob zbožnosti a víry. Lidi jsou vedeni např. k uvěření v Ježíše, mají ho přijmout, pak jim jsou odpuštěny hříchy. Nebo k odpuštění dojde při křtu - u dětí a následně se to obnovuje u zpovědi. Tato odpuštění ovšem nejsou doprovázena žádným uzdravením. Přitom u Jakuba je napsáno, že máme vyznávat hříchy jedni druhým, abychom byli uzdraveni.
Ani já nestojím i neurotické hysterické kazatele, kteří uzdravení leda slibují a nestane se nic. Křik nepotřebujeme, uzdravení ale ano.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód