Přistihl jsem se, už před několika měsíci, že vlastně vůbec nejsem schopný  věřit, že je s církvemi svět lepší než bez církví. Že je s církevním  křes%ťanstvím lepší než bez církevního křesťanství. V mém okolí je  dlouhodobě několik přemýšlivých ateistů, kteří na tyto věci měli jiný náhled  než předtím já. Říkával jsem, všem, kdo chtějí slyšet, že bez působení  církví by byl svět ještě mnohem strašnější než bez nich. Ale před několika  měsíci jsem si tím přestal být jist. Ať se podívám kamkoli, nevidím tu nic,  co bych mohl prezentovat svým nevěřícím přátelům jako smysl církví. Ať se  podívám do ČCE, na snad každou bohoslužbu na youtube, na plky amerických  letničních církví, na Duku, na slizkost církevního tisku, na jalovost ke  křesťanským církvím se hlásících českých politiků, na Evangnet, na knižní  rozhovory s křesťanskými celebritami - nevidím nic smysluplného, nic, k čemu  by bylo účelné kohokoli pozvat. Jenom jarmark marnosti. V křesťanských  církvích vidím víc negace a nenávisti než mimo církve (Evangnet je toho  velmi zřetelným svědectvím). Víc nenávisti, víc konspiračního myšlení, víc  extremismu, víc vyšinutosti, víc homofobie, víc psychózy. Vždyť ani světský  vládce by dnes nemohl poptávat církve jako garanty míru a morálky, spíš než  mír a morálku mu přinesou problémy. A vlastně se to týká i jiných  organizovaných náboženství, judaismu, islámu, Haré Kršna.    Existuje-li nějaký křesťanský smysl - tuším nějaký takový - , vede k němu  zřejmě velice úzká cesta, která obloukem obchází všechna místa, na kterých  stojí kostely a fary. Nějaký návrat Komenského Labyrintu, útěk z marnosti  světa, z haraburdí a svárů světa i církví: „Navrať se, odkuds vyšel,  do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře."