Přistihl jsem se, už před několika měsíci, že vlastně vůbec nejsem schopný věřit, že je s církvemi svět lepší než bez církví. Že je s církevním křes%ťanstvím lepší než bez církevního křesťanství. V mém okolí je dlouhodobě několik přemýšlivých ateistů, kteří na tyto věci měli jiný náhled než předtím já. Říkával jsem, všem, kdo chtějí slyšet, že bez působení církví by byl svět ještě mnohem strašnější než bez nich. Ale před několika měsíci jsem si tím přestal být jist. Ať se podívám kamkoli, nevidím tu nic, co bych mohl prezentovat svým nevěřícím přátelům jako smysl církví. Ať se podívám do ČCE, na snad každou bohoslužbu na youtube, na plky amerických letničních církví, na Duku, na slizkost církevního tisku, na jalovost ke křesťanským církvím se hlásících českých politiků, na Evangnet, na knižní rozhovory s křesťanskými celebritami - nevidím nic smysluplného, nic, k čemu by bylo účelné kohokoli pozvat. Jenom jarmark marnosti. V křesťanských církvích vidím víc negace a nenávisti než mimo církve (Evangnet je toho velmi zřetelným svědectvím). Víc nenávisti, víc konspiračního myšlení, víc extremismu, víc vyšinutosti, víc homofobie, víc psychózy. Vždyť ani světský vládce by dnes nemohl poptávat církve jako garanty míru a morálky, spíš než mír a morálku mu přinesou problémy. A vlastně se to týká i jiných organizovaných náboženství, judaismu, islámu, Haré Kršna.

Existuje-li nějaký křesťanský smysl - tuším nějaký takový - , vede k němu zřejmě velice úzká cesta, která obloukem obchází všechna místa, na kterých stojí kostely a fary. Nějaký návrat Komenského Labyrintu, útěk z marnosti světa, z haraburdí a svárů světa i církví: „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře."