Další pasáže vašeho psaní moc nechápu, resp. nechápu jejich relevanci. Co s tím má do činění Foucaultova homosexualita? Foucault přece žil vprostřed minulého století, kdy emancipace homosexuálů zdaleka nedošla tak daleko - je jasné, proč ho v jeho akademickém prostředí vlastní homosexualita tak traumatizovala. A samozřejmě sexuální hledání jedince se neodehrává ve vzduchoprázdnu, není v tomto smyslu "nezávislé" - komunikuje se tu se skupinovým přijetím, uznáním, s očekáváními, s profesním statusem apod. To přece nikdo nezpochybňuje. Jde o to, aby sexuální hledání a přijetí bylo dostatečně inkluzivní, tolerantní, aby prostě nikdo netrpěl pro svou sexualitu věci, které jsou zcela zbytečné. Emancipace LGBT někam pokročila a ukazuje, že jakýkoli útlak pro sexuální orientaci je zcela zbytný a nemá žádné ospravedlnění. Společnost může žít velmi dobře - dokonce nejspíš ještě lépe - bez každého útlaku tohoto typu. Jenom tu vyvstává větší nárok na svobodu a toleranci. To, že v baráku bydlí gayové, přece nevytváří žádný tlak na pana XY, aby i on byl gay. Nebo tlak na nějaké dítě v domě, aby i ono bylo gay. Každý tu může svobodně žít svou heterosexualitu, číst Bibli, chodit do kostela, jestli chce apod.