Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
Jsou okamžiky, kdy křesťan nutnost spoléhání na Boží milost pocítí
zřetelněji. Když se narodí dítě. Když je v koncích. Když jde spát. Když
umírá.
To samozřejmě, pak už zbývá, jak jste psal "to zakousnutí" do Kristovy milosti.
Ale co je mezi tím (narození-smrt) na tom velmi záleží. Jak vyznáváme, co děláme,
jak "stavíme"- to je velmi, až zásadně důležité. Kdyby nebylo, tak by si Kristus nedával takovou
práci s tolika podobenstvími o bdění, připravenosti, čistotě, hledání a nalézání, hospodaření s majetkem, chování k "nejmenším" atd..
Ze všech těchto příměrů vidíme, že o spásu lze přijít snadno, stačí jen nečinnost (nemít olej navíc, zakopat hřivnu, nenavštívit nemocné, nevyprat šaty, nepřijít na svatbu atd…)