V první polovině se jedná o celkem bezcennou copypastu.

Závěr úvahy plný nemožných rozporů: "Písmo se dá pochopit pouze z Písma. To je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu s Božím slovem." - "Je velice důležité, aby teologické vyjádření bylo ve shodě s Písmem. Není možné dokazovat něco co v Písmu není a tvrdit, že něco se dá logicky odvodit. Boha nelze popsat na základě lidské představy i kdyby to učinil ten největší teolog."

Jinými slovy, proklamuje se tu absolutnost Písma, bez jakékoli reflexe, historické, religionistické a jazykové exkurze. Volá se tu na nás: "Samo Písmo praví, že Písmo je pravé; uznejmež to pokorně a pokloňmež se." Zapomíná se, že Písmo bylo někým někdy tradováno, napsáno, psáno jistým omezeným jazykem, jistým dobovým rozuměním, komunikovalo s dobovými představami, něco chtělo tradovat a něco normovat. Samotná kanonicita kánonu je přece velkým problémem! Kánon vznikl historickou dohodou církví až někdy v polovině tisíciletí, po mnoha sporech a nesouladech.