Znal jsem také jednoho pravověrného evangelického bratra. Po letech jsem se dozvěděl, že díky své fanatické pravověrnosti léta šikanoval svou rodinu. Dlouho trvalo, než si jeho pravověrná žena uvědomila, že tohle není křesťanství ale zlo, z kterého se musí vyvázat a zachránit děti. Měli všichni zakázáno chodit i k lékařům, protože když budou věřit v Pána Ježíše Krista, budou uzdraveni. Návštěvou lékaře prokazují totiž Bohu nevíru a to je hřích. Málem jim děti pomřely. Nepravověrně se nakonec rozvedla. Jinou sestru z církve zase církev umravňovala, že se musí modlit k Pánu za uzdravení místo návštěv psychiatrů. Bude-li věřit, Pán jí z psychických poruch uzdraví. Ze všech sil se snažila a přestala proto lékaře navštěvovat, bohužel, její pravověrná víra jí stála život, vyskočila ze čtvrtého patra. Pán ji nějak opomněl zachránit. Byla na místě mrtvá. Také jsem znal bratra homosexuála. Uvěřil a přijal Pána za svého Pána a Spasitele, osvědčil svou víru před celým církevním společenstvím, před všemi vyznal, že věří v Boží uzdravení a chválil Pána až do večera. Druhý den zjistil, že uzdraven stále není, tak tomu šel naproti. Bohužel jeho snaha žít ve víře v Krista ho stála život. Už je také mrtvý.