Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: Kdo chce zavřít kavárnu Marathon?

Od: Anonym: Libuše Polívková <> ( 88.103.59.--- )
Kdy: 25. 10. 2006 17:10
Předmět: Re: Kdo chce zavřít kavárnu Marathon?

Kavárna Marathon poškozuje dobré jméno ETF, šíří se z administrativních prostor zmíněné fakulty… Nepřísluší mi vyjadřovat se k tomu, má-li ETF v povědomí širší veřejnosti jméno dobré, špatné či vůbec nějaké. Ale jelikož patřím již desátým rokem do skupiny stálých zákazníků-veteránů z nestudentského prostředí, kteří /ve vší skromnosti/ přispívají obratu zmíněného pohostinského zařízení nemalým grošíkem a prožili v ní mnohé, cítím téměř povinnost přispět do této pozoruhodné diskuse. Pozoruhodná je zejména tím, že prakticky jediná závažnější kritika směřuje k “zakouřenosti kavárny” – ovšem vzduchotechnika byla a je v “péči” správy budovy a výměna památkově chráněných oken, která se tak nějak vyklápějí na špatnou stranu, by stála nejen statisíce, ale též mnohé papírovací úsilí. Navíc je bez rizika katastrofy nelze rozšroubovat, a tedy ani umýt zevnitř. Studentští- nestudentští štamgasti, kuřáci-nekuřáci po léta zdárně přežívají leccos. Vzpomínám, jak jsme jednu zimu prožili v zimních bundách /památková okna netěsní a což když se k tomu ještě připojí studené radiátory – opět “úspěch” správy budovy/. Nikdo nikdy příliš nelamentoval nad stavem a zásobováním přilehlých sociálních zařízení /a znovu správa budovy/. Kavárna nikdy nemohla a nemůže skutečně vydělávat, neboť bez statisícových investic nelze přebudováním zmíněných sociálních zařízení splnit evropské normy pro poskytování jídel. Proto také byla vždy tolerována konzumace donesených pochutin, což opravdu není v kraji běžně zvykem. A těch pochutin někdy bylo opravdu dost: který podnik v Praze poskytuje prostory pro pořádání rautů, besídek, vernisáží, křtů knih apod. a současně umožňuje hostitelům opatřit si vlastní občerstvení? Tím se dostáváme k velmi podstatné součásti působení kavárny Marathon. V Marathonu, který dnes několik málo jedinců vydává málem za jakousi jedovou chýši, se odehrálo tolik kulturních akcí, že si můj sklerotický mozek vzpomene stěží na pouhý zlomek. Pan kavárník nejenže často poskytoval prostor pro autorská čtení, semináře a setkání nevládních neziskových organizací, koncerty od Kateřiny Šarkozy po Škampovo kvarteto, ale často také sejmul svá nezaměnitelná díla, která vytvářejí neméně nezaměnitelnou atmosféru kavárny, a dal šanci mladým výtvarníkům a fotografům. Ne, nebojte se – nebudu se pokoušet vyjmenovat všechny nakladatele a vydavatele a překladatele, rockery a klavíristy, architekty nejstarší i nejmladší generace, poslíčky, chemiky, hostující profesory a studenty, lokálně proslulé důchodce, počítačové experty, opraváře výtahů, státní úřednice, laureáty Seifertových či evropských cen, velvyslance či zajímavé „náhodné pocestné“, z nichž mnozí u nás tak nějak zakotvili. Novinářský seznam už vůbec nepřipadá v úvahu - snad jen, že páni novináři z Reflexu a Mladé fronty Dnes o naší kavárně vytvořili medailonky, páni z televize si ji zase několikrát vybrali pro natáčení s interesantními hosty. Rozhodně ovšem nesmím zapomenout na mnoho studentů a jejich bývalého děkana a bývalého tajemníka, s nimiž mi bylo opravdovou ctí a potěšením se poznat. Myslím, že pokud by posledně jmenovaná skupina byla tázána, vypověděla by leccos zajímavého o spolupráci kavárny s fakultou. Dle mého názoru velmi vstřícné a přátelské zázemí bylo vždy poskytováno především kruhům fakultním. Seznamovací a rozlučkové večírky, besedy, vánoční trhy, setkání účastníků různých akcí, snídaně pro hosty /objednávané kdykoliv a jakkoliv, s občas pozměňovaným počtem osob – není třeba pyšnit se ekonomickým titulem, aby jeden věděl, že cena více než odpovídala poměrům v centru Prahy/. Samostatnou kapitolou jest personál kavárny. Nejenže je většinou rovněž nějak spřízněn s evangelickým prostředím, ale především je přátelský, důvěryhodný a zainteresovaný v tom nejlepším slova smyslu. Podílel se rovněž na spolupráci s hnutím „Na půl cesty“, které pomáhá potřebným vracet se do normálního života. Opět cosi, co těžko přetěžko považovat za poškozování „dobrého jména fakulty“… Jelikož je již patrně příliš pozdě, aby se věci daly vrátit zpátky bez hluboké omluvy a snahy o pochopení reality /o způsobu, jakým se s panem kavárníkem jednalo už pojednali jiní/, chci na tomto místě poděkovat všem dámám a pánům za barem a legendám jako je Alenka, Radka, Žabák, oba Karlové, Tomáš a jeho bratři, Sob a Zuzanka, Pavla a Hanka zvlášť. Jsem si jistá, že se společně s desítkami dalších milých stálých hostů budeme nadále setkávat v přátelštější budově!!! Závěrem si dovolím položit několik praktických otázek: Kdo se stane onou bytostí, která 1. udrží jméno kavárny ve stávajícím veřejném povědomí 2. zachová svébytný interiér a atmosféru 3. udrží ceny a všeobecné podmínky pro studenty 4. přitom zaplatí vyšší nájem, nová okna, opravu vzduchotechniky, přestavbu zázemí 5. společně se spolehlivým a kamarádským personálem bude sám slušným a oblíbeným člověkem?

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód