Z čistě biblického pohledu byl Ježíš vedle. A že se prohlašoval za "Syna člověka"? Kdo mu to mohl věřit, když jeho učedníci porušovali jedno z velmi klíčových ustanovení, žádné marginální otázky, protože vztah Šábesu je klíčový pro Židy dodnes. A dalo by se vysypat i pár dalších míst, kde Ježíš, ne překračuje, ale přímo útočí na toto ustanovení i veškerá dosavadní židovská ustanovení, která byla nejen drahá jejich srdci, ale přímo odlišovala vyvolené společenství od těch, kdo se Hospodinovu Zákonu vysmívali. Mnozí (jak vidíme i v Makk) za ně položili i životy!

Odsud se můžeme pohnout i k jiným, jistě mnohem méně závažným ustanovením SZ i NZ. Posloužím Vám ještě jedním odkazem: J 7:50nn, který varuje před "argumentací Písmem". Viděno čistě z pozice textu, zase měli Farizeové pravdu. Morálně ale Nikodém. Na "Dvojpřikázání lásky" a jeho srovnání s původem netřeba odkazovat, to je známé. Pojem "bližní" měl tehdy ovšem význam příslušníka vlastního lidu. O rozšíření na dnešní význam se postaral až L v "Podobenství o milosrdném Samaritánovi". A takhle bychom mohli pokračovat. Kde je rozdíl mezi literou a duchem podle Pavla: IIKo 3:6?