Musím přiznat, že jsem z obou Vašich reakcí mírně zmaten: o ničem z toho, co píšete, jsme nemluvili.

Předně nešlo o výklady veršů, ale o to, jaké postupy aplikace SZ uplatňuje sám Ježíš (židovští vykladači postup Kázání na hoře dost zdrbali).

O 'pojmu hříchu' jsme nemluvili vůbec, la o 'všeobecné hříšnosti'. Pokud přijmu 'pojem hříchu', řekl bych, že jsou i důležitější 'pojmy' pro bibli. Mluvili jsme ale o tom, že pan Dolista z bohatého hebrejského thesauru pro vinu/hřích vybral dva pojmy, které postavil proti sobě a podsouval jim jakési významy, které však v souvislostech, v jakých jsou užívány, nemají.

Jestli je nebo není hřích? To je dost divná otázka. Mluvíte o 'relativizaci'. To je také divné slovo, které v průběhu (zne)užívání nabralo jiný význam, než mělo - nezávaznost. Ale relativní vychází z latinského slova 'relatio' (snad Vám nemusím vysvětlovat), které znamená vztah. A ano, hřích je, ale je vždy ve vztahu k někomu nebo něčemu.

První, velmi důležitý, vztah je mezi pojmem a obsahem: co je to hřích, nebo co je to spasení, a tak dále. Důležitý tedy není pojem, ale 'představa' o jeho obsahu. Mohu Vám například říct, že jste 'chytrý', a Vy vůbec nezjistíte, jestli Vás chválím, nebo se Vám vysmívám. Mohla by to být ironie. Obsah by byl zřejmý z okolností. Stejně tak, dát si vepřové, může být zcela nevinné, za jiných okolností to však může být vzpourou proti Bohu. Na rozdíl od muslimů a křesťanů Židé svá pravidla nezobecňují. Když tedy gój baští vepřový steak se smetanovou omáčkou, hřích to není. Když totéž udělá Žid, pak je to zlé.

Erich Fromm rozlišuje mezi 'ideou' a 'ideologií'. 'Idea' je odpovědí na zkušenost, 'ideologie' je idea, vytržená ze souvislostí svého vzniku, která v nejhorším případě chce upravovat zkušenost tak, aby idea mohla být stále platná. Když Pavel v Ř rozvíjí svůj pohled na to, že pohané i Židé zhřešili a oba potřebují milost, je za tím zkušenost. Udělají-li z toho církevní otcové nebo Luther 'učení', 'dogma', začne to nutit stoupence této nauky, aby vše, co lidé dělají, viděl jako hříšné. Typickým projevem je např. Potřeba mnohých kazatelů vysmívat se humanismu, úspěchům věd a podobně, a věřte, že podobných jevů mám zdokumentováno mnoho. Porovnejte si třeba svůj zpěvníček: jak 'dar rozumu' reflektují takové osobnosti, jako Komenský nebo Blahoslav, a pak se mrkněte do písní mladších. Teologové si na racionalitě vylámali zuby, tak se jí teď vysmívají :-). Každý neúspěch člověka je jim milý, protože potvrzuje ono pravidlo.

Nechci to tu moc přepínat, ale stručněji to nedokážu. Tak jen v kostce: co mohlo být hříchem pro Abrahama, který žil jinde, jindy a jinak, nemusí být hříchem pro p. Wranu.