Omlouvám se, ale já z toho tak ohromen nejsem. Především k vědecké etice patří, že když cituji, uvedu zdroj. Zde konkrétně "religionistický" esej Josefa Dolisty Spása a náboženství pohanů z Studia theologica III. 2001, který se zabývá něčím úplně jiným. Pokud jde o hřích, je zde pro katolíka typická snaha prokázat platnost katolických právních dokumentů. Průzkum pojmů, které jsou ve Starém Zákoně užívány pro hřích, je podstatně víc a takové významové rozpětí, jaké mu podsouvá, nevykazují. Slovo "אשם", vyskytující se zhusta v Lv, Nu a u proroka Ezechiele (párkrát i jinde, celkem 59×), je užíváno v právním významu "dluh", ostatně i v Lv 4,22 jde o skutek, stejně jako v Gn 26,10, ačkoliv se ho tam dopouštějí neúmyslně, ale nejde o žádný "stav". Pan farář Wrana cituje již podruhé něco, co si sám pořádně nepřečetl. Má tam chybu; pan Dolista to tam má správně = חטאת, ne ACHAT. Je vidět, jak pan farář čte nepozorně a že tomu, co čte, ani pořádně nerozumí.