Stalo se nám před časem ve sboru něco podobného. Jeden bratr se na rozzlobil na sbor i na staršovstvo a ze sboru vystoupil. Napsal pak dopis synodní radě, kde jednak zkritizoval náš sbor a jednak jim napsal, že ačkoli není členem žádného sboru ČCE, cítí se být členem ČCE. Synodní rada mu odpověděla tak, jak musela: vysvětlila dotyčnému bratrovi, že pokud není členem žádného sboru ČCE, pak není členem ČCE vůbec! To přece není žádné exkomunikační rozhodnutí, to je jen zkonstatování faktů! Myslím, že u br.Tožičky šlo o něco podobného a církev u něj reagovala stejným způsobem. Jsem rád, že církev nevolí jiné řešení u prostých členů a jiné u dlouholetých služebníků. Zásada "Quod licet Ioví, nón licet boví" nesmí v církvi platit! Bratr Jenda Dus ve svém příspěvku nastolil otázku, zda se nejedná o nedostatek řádů. Myslím, že nejedná. Kristus vede lidi k vzájemnému smíření a církev se pokouší o totéž: vede své členy ke smíření nebo aspoň ke smiřování, nikoli k "prásknutí dveřmi". Máme si uvědomit, že členství v církvi znamená sounáležitost s konkrétním společenstvím, s místním sborem. A jsou-li nějaké zásadní problémy, pak je možno se obrátit na pastýřskou radu, případně přestoupit do sousedního sboru. Co na závěr poradit br.Tožičkovi? - Těžko říci, protože ani já nevím přesně, zda jeho vystoupení ze sboru proběhlo přesně podle řádů. Možná zůstal členem ČCE Most, pak může požádat o propůjčené členství v CČSH podle jejich řádů. Možná však opravdu není členem žádného sboru ČCE, jak sám píše ve svých dopisech. Pokud se mezitím stal členem CČSH, může požádat o propůjčené členství ten farní sbor ČCE, ve kterém se zúčastňuje sborového života - viz ŘČC čl.2, odst.2. A o jeho žádosti rozhodne staršovstvo místního sboru, nikoli synodní rada! Na závěr malá, ale důležitá poznámka: Br. Tožička nebyl vyloučen z ČCE!