Myslím, že takto výslovně jsem se vyjádřil jednou, ale je to můj dlouhodobý, tedy i historický pocit. Neberte to ode mě ve zlém. Ono to souvisí s tématem mého bádání. Ptám se, nakolik je možné, aby se otevřeli noetickému růstu lidé, kteří mají veškeré poznání, nebo alespoň základ, ve starých knihách? Jak reagují na měnící se svět taková společenství. Mám k tomu jako bývalý člen jedné z exulantských odnoží předbělohorské jednoty, ale už v tom skansenu nejsem, ačkoliv si ho vážím. Z církví ČR mi byla Vaše nejsympatičtější svojí myšlenkovou dynamikou. Tím větším bylo pro mě zklamání, když jsem byl opakovaně svědkem toho, jak ne sebe pro malichernosti řvou. Zjevně ani Vy moc neposloucháte, co Vám říkají Vaši erudovaní, sám přiznáváte, že jste jejich výroky rozčilen, ale to je zbytečná emoce. Chápu, že je ve hře věrnost nějaké normě, ale co když se norma začne rozcházet se životem? Skutečně není možné vzít si z té bible víc vzájemného respektu, ochoty dát se poučit, naslouchat? Ne jen tady je to jen samá podrážděná reakce na každý náznak jiného pohledu.