Zajímavý názor. Taky někdy tímto směrem přemýšlím. Možná máme někteří z nás kazatelů mysl nemocnou. Ale neplatí to pro všechny lidi? Kdo je psychicky v pořádku? Řeknete asi, že je to otázka míry postižení. A že mezi kazately je nadměrný počet těch patologicky narušených. A i kdyby, co když právě taková nedostatečnost vede lidi k víře, k vědomí, že si sami nepomůžou a že jim nemohou pomoci ani jiní lidé? Tedy k postoji z náboženského hlediska správnému? - Potažmo: není snad každá náboženský víra z pohledu civilní psychologie patologií?