Odpověď na příspěvek: VP v ČCE 2020

Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 12. 05. 2020 09:14
Předmět: VP v ČCE 2020

Honzo, budu na tebe mít jen jednu a půl otázky. (Bylo by jich více, protože ty dovedeš dobře provokovat, ale tady na tomto fóru se spíše osvědčuje být stručnější.) Moje otázka zásadní: zda je zapotřebí situaci takto hrotit a o vysluhování usilovat, když jsou pochybnosti, třeba tyto hygienické? – Ty napíšeš, že „dosavadní platná Agenda (1983) i právě vznikající nová Agenda považují nedělní bohoslužbu s Večeří Páně za NORMATIVNÍ.“ (Zdůraznění je mé.) Je tomu ovšem tak? Podívejme se na to. Stávající Agenda: „V katolické tradici a v řadě luterských církví je večeře Páně chápána jako součást každé nedělní bohoslužby, což odpovídá praxi novozákonních sborů… Naše staršovstva by měla uvažovat o zavedení častějšího vysluhování.“ – a od roku 1983 se toto její doporučení, jako jedno z mála, opravdu začalo ve sborech naplňovat. Nová Agenda, zatím v přípravné fázi: „V ohnisku bohoslužby stojí zvěstování a večeře Páně“, což ovšem opomene zmínit u vysvětlení jednotlivých částí bohoslužeb, kde je to uvedeno jen u kázání: „V samém ohnisku bohoslužeb stojí čtení Písma a na jeho výkladu založené kázání.“ – K normativnosti máme daleko. Ostatně, jak ty sám píšeš v jiné části svého příspěvku: „Proti bohoslužbě bez Večeře Páně nelze v evangelické církvi principiální namítat, že takováto bohoslužba není plnohodnotná.“ A podobně tobě i ony agendy. Obě ve formulářích ponechávají vysluhování večeře Páně jako část fakultativní. Rozhodnutí o frekvenci je stále v kompetenci sborů, tato autorita je nad tvrzení o liturgické správnosti. A připravovaná Agenda by se dokonce mohla zdát krokem zpátky. Už vůbec nechce být direktivní, dokonce eviduje a (prozatím) neodpovídá otázku ze sborů, „zda tedy jsou bohoslužby bez VP skutečně deficitní?“
A přidávám půlotázku, nebo spíš podnět z praxe. Pavlovo rozlišení „silných a slabých ve víře“ aplikuješ na naší otázku tak, že silní jsou ti, kdo se nebojí hygienických rizik při přijímání (třeba proto, že přece jde o svátostný děj, pokrm a nápoj nesmrtelnosti). Setkal jsem se zde ale i s jinak pojatými „silnými“: ti večeři Páně nepotřebovali, tvrdili, že nepotřebují viditelnou a hmatatelnou oporu pro svou víru, že večeře Páně je jen obřadní berlička pro ty, kdo jsou ve víře slabí.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód