Souhlasím, že církev by se měla financovat sama a že bychom k tomu měli směřovat. Považuji za ostudné, že jsme se zapletli do té hry o "církevní restituce". Můžeme se stokrát zaklínat, že co bylo ukradeno, má být vráceno, protože to udělali zlí komunisté. V případě katolické církve se právně skutečně jedná o jí sebraný majetek. Otázkou je ale legitimita toho, že ten majetek vlastnila. Pokud je mi známo, ve francouzské revoluci se s tím vůbec nepárali a katolické církvi ten majetek prostě zabavili jako majetek, který ve skutečnosti patří lidu, který jej zbudoval a financoval, a církev z toho tyla jen díky privilegovanému postavení spojením trůnu a kříže. K žádné "restituci" nedošlo, akorát francouzský stát se o ten majetek opravdu stará jako o kulturní dědictví. A katolická církev si tam nedovolí křičet nic o ukradeném majetku, protože jej může nerušeně užívat.

Přiznám se, že jak vidím v televizi kardinála Vlka, nezmocňují se mě zrovna pocity bratrské lásky, ale jen se mi vybaví asociace Svatovítská katedrála = MOJE. A veřejnost to oprávněně vnímá negativně.

Na druhou stranu si přiznejme, že okamžitá odluka státu a církví by možná znamenala likvidaci ČCE. Myslím, že by tomu měla předcházet duchovní obnova církve (i když možná ta odluka je jednou z podmínek obnovy) a začít je třeba od reflexe toho, co vlastně hlásáme z kazatelen (viz diskuze Systematické otázky - Prvotní hřích a Kristus).