I já bych měl k tomu dokumentu určité výhrady, pokud jde o ČCE, taky bych tuto strategii formuloval poněkud jinak. Je to ale prostě inspirace, důkaz, že to jde a že je to k něčemu. A taky to odráží postoj církve k misii, vůli k misii, celkovou "misijní mentalitu" církve. Absence misijní strategie u nás (zatímco všechny ostatní církve ji v nějaké podobě více či méně mají) taky o něčem svědčí.

Za jeden ze základních pilířů misie a překonání určité krize v ČCE a zabránění jejímu prohlubování považuji solidaritu mezi sbory, jak je vyjádřena na straně 10 tohoto dokumentu.

Reforma personálního fondu je zřejmě zakleté téma. Z obavy, že by se nevybralo dost peněz, se silou, Kaťuško, brání model povinné paušální částky, kterou každý sbor mající faráře musí odvést. I když mě zaráží nedůvěra v dostatečnou finanční odpovědnost členů církve, možná je to realistické stanovisko dané zkušeností. Pak je ale otázka, zda vlažnost v dávání nesouvisí s vlažností ve víře a zda vlažnost ve víře nesouvisí s tím, jakou hlásáme teologii. Nedám si pokoj: Od tvrzení, že první kapitoly Bible o pádu člověka a stvoření jsou jen existenciální výpovědí, že je to jen mýtus, který se kdysi na prapočátku NESTAL, je jen krůček k tvrzení, že vzkříšení Krista se také doslovně fyzicky nestalo, že je to jen existenciální výpověď. Neříkám, že v Bibli musíme brát doslovně všechno nebo nic, ale upozorňuji, že tyto dvě biblické zprávy jsou významově vzájemně propojené a jedna na druhé zcela závislé.

Když tedy nemáme chuť reformovat odvody do personálního fondu, co takhle přijmout solidaritu ve smyslu té stránky 10? Ať si každý sbor, který nemá finanční potíže, sám zvolí, který sbor bude podporovat podle toho, jak na tom je a jak je živý.

A teď musím zdůraznit: NEJDE MI PRIMÁRNĚ O MŮJ DOMOVSKÝ SBOR, PROTOŽE TEN SE S OCHOTOU SILNĚJŠÍCH SBORŮ FINANČNĚ POMOCT SETKAL (JMENOVITĚ UVÁDÍM OSTRAVU A OLOMOUC), ALE JDE MI O TO, ABY TO TAK FUNGOVALO VŠUDE.