Ještě k paní Okurce Rajčatové. To, že se vše šine do ještě větší bídy není jen pocit, ale dlouholetá skutečnost, na níž se nic nemění tím, že se tu a tam něco podaří. Jinak to podobenství o farmě je trochu komplikované. Takový Ježíš sice s oblibou používal pro svá podobenství motivy ze zemědělství a pěstování rostlin, ale jednoduše a s vtipnou pointou. Dále pak metafora farmy se dá zužitkovat i dosti jinak: jeden farmář má špičkovou farmu, kterou vybudoval navzdory tomu, že mu mnoho souvěrců náhazelo dost klacků pod nohy. Ale jemu se to s podporou jiných nakonec podařilo. A když se rozhlédne kolem, vidí, že je na světě tolik bídy, že ji nikdy nepřemůže, že může jen to, na co má síly. Svou farmu opustit nemůže, to by ji zase zničil, jsou však alespoň způsoby jak někde vypomoci. Bídných pozemků je mu prostě líto a on se jen trochu zdráhá na vlastní zdar upozorňovat. A tak na chvílemi se zadívá, jak to všechno krásně roste - a chvílemi se děsí ze zpráv například o tom, jak kdosi plul na potápějící se bárce - a i když volal o pomoc, jak mohl, a i když byli lidé v dosahu, nechali ho svému osudu, protože prý každý je svého neštěstí strůjcem a dále proto, že tu krizi přeci zas tak vážně brát nemusíme. Ke všemu pak když náš farmář o tom vyprávěl svému známému, dostalo se mu následující reakce: "Tak jsi mu měl pomoci ty!" - ale neberte to prosím ve zlém a mějte se prostě dobře.