Krize v církvi byla vždy, ale především se člověk má zabývat tou, která je přítomná, a v těch minulých hledat odpovědi na své otázky. Ta současná krize je hodně jiná než před 100 lety, dá se s ní dělat mnohé, ale chybí k tomu často ochota a odvaha a domluva - a vůle jednotlivce nakonec vyjde do ztracena. Po svých zkušenostech a studiích bych napsal obsáhlý přehledný elaborát o krizi evangelické církve v Česku, ale postrádám jakoukoli naději, že povede odtud cesta ke konkrétní nápravě, k čemuž by taková práce měla být. Tím chci mimo jiné říci, že hodit celou tuto problematiku na bedra jednoho faráře, ať už poctivého, ať už pokryteckého, nejde. Prvého by to zavalilo, druhým by to nepohnulo. Nakonec tu a tam se s tím někdo trochu potrápí - a řekl bych, že už to stačí vrchovatě. Anonymita na internetu by mne moc netrápila, milá paní Okurko Rajčatová, vždyť si je člověk v této neosobnosti schopen pustit ústa na špacír, jak by si to třeba ani sám nepředstavil, kdyby stál někomu tváří v tvář. A když někdo něco sem napíše, to jeden netuší, který hulvát se na něho oboří - zatímco, když mluvíte s někým osobně, tak si trochu vybíráte, komu co sdělíte. I když - taky to neplatí vždycky. I v ČCE člověk zakusí lecjkaý "opruz". Měl jsem třeba kamaráda, dělá faráře v jednom českém městě - a když jsem ho uviděl po několika letech, tak místo radosti ze shledání ze sebe vypustil neuvěřitelný hysterický řev - co si to dovoluji ho obtěžovat s biblistikou. To je ale drobnost, která mne ani netrápí. Spíš mne trápí, že ČCE povážlivě často neposkytuje kvalitní zboží. Věci jsou, jaké jsou, vše se šine samospádem do ještě větší bídy - ale život je krátký a proč si ho zakalovat samým rochněním v té bídě? Když budete chtít o tom více hodit řeč a budete mít cestu do Prahy, tak se klidně ozvěte.