Milý Jirko, pokusil jsem se pročíst Tvoji výpověď a je mi z ní smutno. Ne z toho, co si myslíš o ČCE. Ta to celkem přežije. Ani z toho, že si pleteš bombastické oslavy s poděkováním se slavností. Ale hlavně z Tvé osobní trpkosti. Církev má chyby - naše i jiné. I my máme chyby - a provinění. Dost dobře netuším, jak by církev, která se skládá právě z nás mohla být dokonalá. Budoucnost církví rozhodně nevidím v soustředěnosti na oprašování a vyvyšování vlastní církve. Ale považuju za hodně nešťastné šířit kolem sebe objektivizovanou vlastní trpkost. Vytvářet jakousi iluzi, že kdesi je dokonalá církev. Není. Ale zároveň kolem sebe vnímám konkrétní lidi a skupiny, kteří vytvářejí s Boží pomocí fantastické věci. Vážím si jich a z jejich práce se raduju. Moc Ti přeju, abys tyto lidi objevoval také. Ne kvůli církvi, ale kvůli sobě.