Přátelé (a jak napsat co nejčistěji bratři a sestry?), po týdnu není snad možné odpovídat na všechny podněty v diskuzi, které se zde ozvaly. Ale alespoň se o to pokusím. Vedle těchto zveřejněných odkazů jsem měl i něco telefonátů - odmítavých, váhavých, souhlasných a také cosi mailů stejného kalibru přišlo.

Chtěl bych poprosit znovu o to, co jsem psal na začátku, a to dokonce dvakrát, celého textu: Vážím si všech, kdo v církvi pracují poctivě, ať laiků, či farářů, vím o nich, raduji se z nich, beru si z nich příklad. Mám je jmenovat? Mám ještě vícekrát děkovat?

K reakcím zcela odmítavým: jsem rád, že v těch sborech, se kterými mají pisatelé zkušenost, to vše jde skvěle a hladce a ve vztazích je tam vše v pořádku, či se vše v řádu království nebes řeší. Přesto se nějak domnívám, že žádný ze sborů nežije a ani nemůže žít jen sám sobě, ale je součástí celku oné ČCE. Takže je prima, že v Horní Lhotě je vše v pořádku. A je zlé, že v Dolní Lhotě to v pořádku ani zdánlivě není a lehce nebude. A co vy v Horní Lhotě pro Dolní Lhotu uděláte? Možná nic, protože jste sami rádi, že vám to v Horní jakž takž funguje. Anebo možná ano, abych vám nepředkládal nevůli. Tak to udělejte!

Žel, to vše, co jsem popisoval, a nepopisoval jsem zdaleka všechny jednotlivosti, které bývají nechutně přízemní, se stalo více než třikrát a dokonce se to často stává velmi pravidelně. Není to tedy situace NĚKTERÝCH, ale bývá dosti běžná. Mrzí mne to. A dokonce mne to bolí. Proč bych měl být podezříván z nevůle a zlovůle či z nějakého sadomasochistického válení se v bahně?

Otázka a otázky, jestli se to netýká třeba jenom mne či také mne: Ano, týká. Nikde nepíšu, že jsem z obliga. Všechny hříchy na sebe ovšem vzít nemohu, od toho je zde někdo jiný. Ale jsou smutné věci, které potkaly i mne, či jsem byl jejich účastníkem. Nikde se neobhajuji a nikde neříkám, na rozdíl od jiných, já to dělám správně. A i kdybych snad něco správně dělal, už vím, že jsem jen neužitečný služebník. To není falešná skromnost vystavovaná na odiv, to je stav člověka.

Tím už odpovídám na námitky, že text, který jsem napsal, vlastně jen klouže po povrchu a nejde k podstatě věci. Špatná christologie - to by nás mělo trápit.

Co se, přátelé, dovídám z toho, co píšete a jak píšete? (A neberte to, prosím, jako útok.) To, co nás zřejmě trápí na prvním místě, je špatná hamartologie - hodně špatně odhadujeme sami sebe a svůj podíl viny. Takže jsme ještě nepochopili, jakou mocí je hřích. A trápí-li nás špatná hamartologie - špatně odhalujeme sami sebe jako nehodné, pak nás nutně musí trápit i špatná christologie a odtud bude i velmi pochybná eklesiologie.

Vědomě jsem popisoval příznaky, nahrnul jsem ty jednotlivé bolesti na jednu velkou a nepřehlednou hromadu buldozerem a polámal přitom ikonky a zástěnky a nástěnky - a zdaleka ne všechny a už vůbec ne adresně - to ode mne ani nechtějte. Nejde ani o to, že bych chtěl všechny spláchnout, vymést z církve. Nikdo nikoho nesplachuje a nevymetá. Otázka jen zní, zda, například, chorobný extrovert či introvert jsou těmi nejvhodnějšími lidmi do farářské služby? A už vůbec nevymetám pracující faráře - ty návrhy - komické - kurzívou, totiž nakonec také patří k obrazu církve, vždyť se všechny, včetně oné pravicové orientace, objevily a byly či jsou na stole. Ergo klapka - tam se těch farářů zastávám.

Dávám jediné doporučení a předkládám jediné řešení, a tím je právě onen konkrétní krok do neznáma, do nebezpečna, a to je zřeknutí se nároků na restituce, vyrovnání, zřeknutí se vlastně jakýchkoli nároků, které jdou mimo církev. (Jestli stát usoudí, že jsme zde k něčemu, pak mu nebráníme ve finanční podpoře, ale není to nic, na čem bychom mohli trvat jako na svém právu.) Mám za to, a jestli to tak není, prosím, aby mi to někdo vysvětlil, že právě toto je vykročením za Kristem, tedy správnou christologií. Pokud si dobře pamatuji, funguje jazyk v církvi jinak - teologie není jen správné mluvení - v tom jsme jednoznačně v ČCE největší kabrňáci v téhle zemi - ale také správné činění - a to nám zas tak docela nejde (a opravdu nejde o liturgii). Takže správná christologie je následováním Krista, nikoli jen teoretickým - zíravým - mluvením. Jaké kroky budou následovat, nevím. Snad jsou moudřejší, kteří je tuší. Já osobně bych chtěl důvěřovat Jedinému moudrému.

A děkuji za to ohodnocení "mladý rozhněvaný muž". Hned mě přestalo loupat tu i onde.