Pavle, úplně jakousi náhodou a docela pozdě jsem se dostala k Vašemu diskuznímu příspěvku… Tisíckrát díky za Vaše názory, které se nebojíte zveřejnit. Moc mě zahřálo, že jsou lidé, kteří vidí v církvi svůj úkol jako starost o ty, kteří jim byli svěřeni. Tedy nikoli úkol řešit otázku existence. Najednou si člověk, když mu není dvacet, třicet a pomalu ani čtyřicet nepřipadá tak na obtíž. Díky. Jitka