Odpověď na příspěvek: V jednotě je síla!

Od: Anonym: Pavel Šindler <> ( ---.160.broadband4.iol.cz )
Kdy: 23. 11. 2006 02:32
Předmět: V jednotě je síla!

Vážení a milí, pročítal jsem si diskuzi k článu "Přehlížené stáří". Musím říct, že úroveň diskuse je přesně taková, že kdybych chtěl s kolegy T.Pavelka, A. Balcar a J. Kupka v něčem nesouhlasit, musím jim chtě nechtě dát zapravdu. A to mne mrzí, protože si myslím, že by se ta debata mohla vyvíjet úplně jinak. Namísto toho jen neustálé poštěkávání. Jsem farářem od září minulého roku. Mám tedy jen málo zkušeností a rozhodně se nemohu chlubit tím, kolik jsem toho za tu dobu udělal. Nemohu vystupovat jako znalec poměrů v ČCE. Řeknu, co jsem za tu dobu objevil. Sbor v kterém sloužím nemá žádnou střední generaci, mládež, ani děti. Pravidelnými účastníky bohoslužeb je "jen" pár babiček a dědečků (babičkami - dědečky myslím ty, kteří jsou již dost staří na to, aby měli vnoučata - tedy mohou být ještě poměrně mladí…). Mnozí jsou důchodového věku, ostatní to zanedlouho čeká. To, že zde není mládež všichni pociťují jako velikou ztrátu! Starším ve sboru velice záleží na tom, aby se prostředí nějak omladilo, protože v dětech vidí budoucnost. Problém je, že starší lidé sami sebe často přehlížejí… Mohl bych se jich zeptat: A vy jste co, vzduch? Je přece jedno jaká věkové kategorie se v církvi shromažďuje! Jenže, chtě nechtě, musím jim dát alespoň trochu zapravdu. Sbor musí fungovat misijně. Jestli sbor nedokáže dělat misiji, zcela určitě zanikne. Neříkám, že se nedá dělat misije se staršími ve sboru-doufám, že ano. Musí to ale být misije přiměřená věku misonářů, protože se stářím jsou spojené také mnohé technické obtíže, čímž neříkám, že je stáří méně aktivní než mládí. je aktivní jenom jiným způsobem. Jinak než mládí. Problém vidím v tom, že jsme se poměrně dobře obeznalí s tím, jak využívat sil mládí-mladického zápalu a nadšení a jejich způsob aktivity, ale nevíme jak využívat, třeba k misii, zkušeností stáří. A to je chyba. Chyby je to, že jsme si zvykli mnohé očekávat od mládeže a zapomněli na ostatní. Logicky z toho pak vyplývá, že sbor má ve svých dětech obrovský potenciál, ovšem zejména proto, že ten, který má ve lidech starších, zůstává nevyužit. Přitakávat starším lidem ze sboru, kteří pláčí nad tím, že mladých ubývá a potvrzovat tím jejich podezření, že sbor neodvratně spěje ke svému zániku, nezdá se mi být správná křesťanský postoj i když jejich obavám rozumím. Opravdu si myslím, že se v církvi dělá pro mládež hodně, protože se s nimi počítá. Počítá se také se starými lidmi? A počítají také oni sami se sebou, nebo čekají, že je mládež spasí? To je pro mne otázka. Mám silné podezření, že těmi, kdo stáří nejvíce přehlížejí a podceňují jeho hodnotu jsou právě ti, kterých se to týká. S mládeží je to opravdu bída. Nemáme u nás ve sboru, bohužel, ani jednoho mládežníka. To mne mrzí. Ale snažím se neupínat své naděje jen na mladou generaci. To si myslím že by bylo neoprávněným očekáváním. Oprávněné je počítat s těmi, co tady jsou. Jak říkám, myslím si, že neumíme těžit z toho, že velkou většinu našich sborů tvoří lidé staří. Je to škoda. To, jaký důraz dáváme na mládež, mne nepřesvědčuje, že jsme se zcela vyhli trendům moderní sekularizované společnosti a jí se nepřipodobnili. Nejslabší bod vidím v tom, že naděje vkládané do dětí a mládeže, jsou spojovány s otázkami existenčními. Při vší úctě-myslím si, že to není naše starost. My se máme starat o ty, kdo nám byli svěřeni. Máme šířit evangelium do světa, ale nepřísluší nám řešit otázku existence. To je věc Pána církve. Když on bude chtít, povolá si třeba kamení. Mějte se pěkně Pavel

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód