I tato naše zkušenost setkání s Bohem ihned upadá do odcizujících způsobů - už jen jazykové vyjádření nebo vyznání odcizuje, setkání s Bohem přesahuje jazyk, neodehrává se v jazyku ani ve viditelném (1 K 2,9). Vedeme i spaseni stále život v nějakém smyslu odcizující, nedokonalý, přibližný, s nedokonalou přírodou a druhými a sebou. Vědomí o tom, že setkání s Bohem přesahuje, prosvětluje a vysvětluje viditelné pak nejde nikomu mimo nás přesvědčivě vyložit, natož demonstrovat. A samozřejmě i naše setkání s Bohem bývá záhy kontaminováno egoismem, naší špinavostí, nedokonalostí, únavou. Nevěřící svět se v této naší zkušenosti víry stejně nikdy nenajde, a ani nemůže, protože vírou nedisponujeme, ale jsme disponováni Bohem.