Častěji si všímám, jak vy faráři ztrácíte vztah pro cosi jako extenzi poselství. Málo řešíte, jaký objem má to které téma v biblických textech, procentíčka. Co má kde periferní a co centrální roli.

Nevím, v jakém smyslu je vhodné používat termín kolaborace pro žitou realitu Judeje Ježíšovy doby. Já ten termín od dětství vnímám ve vztahu k Protektorátu Čechy a Morava. Nějaký krutý hegemon si podrobil českou zemi, ovládl ji - a hrstka zdejších považovala za prospěšné, aby hegemonovi sloužila a psali a říkali, co hegemon žádal. Všichni z těchto kolaborantů měli zkušenost samostatného Československa, ale vsadili na to, že německá nadvláda bude dlouhá, pokud ne věčná a že se vyplatí podkuřovat nacismu.

Židé Ježíšovy doby žili už spoustu staletí v podmanění. A Herodes a herodovci nebyli žádnými samostatnými vladaři, ale podléhali Římu. Ale zároveň z tohoto podléhání Římanům plynulo jen málo pro každodennost, hlavně těch chudých. Klidně si tam mohl být každý farizeem, saducejem, esénem nebo čím chtěl, názorově. Ježíš nikde neříká, že cílem je politická samostatnost Judska, nebo nějaký politický pokrok v této věci. Hlásá apolitické Boží království, nezávislé na dusotu dějin a ozbrojený odpor podle všeho odmítá.

A Pavel, nemluvě o tom krátkém textu Ř 13 (asi kritika anarchistických tendencí nebo kritika myšlenky výrazného vystupování proti vládnímu systému), samozřejmě také na otázku, kdo má zrovna v rukou pozemskou moc a co s ní dělá, mnoho nedbá. Když čteme epištoly, vidíme, že Pavla daleko spíš vzrušuje budování "paralelní polis", církevního společenství nezávislém na dobových mocnostech a poměrech. V tomto církevním společenství máme osvědčovat vzájemnou lásku, službu, úctu k Bohu, semknuti směrem dovnitř - a vladaři a jejich vladařskými rejdy se nijak moc trápit nemáme, dokonce i když jsme v nějaké míře objektem jejich moci. Boží moc je mnohem větší než svět. Tohle čtu v Pavlovi a doufám, že to čtu správně.