Např. náš premiér: (Mně tu nejde o politiku, ale o EPIKU, nechci tuhle diskusi strhnout politickým směrem, a pokud by se tam vydala, nebudu to rozvíjet.) četl jsem včera rozhovor s jeho synem, jak ho mafiánsky a za zneužití psychiatrů uklidil z cesty. Znám výpovědi konkurenčních statkářů, jak je obral o pozemky, a není dvolání, když státní aparát slouží jemu. On těm lidm ničí životy, a je v tom zpupnost až démonská. Koupíl si novináře dvou největších listů, aby ho opěvovali. Dnes ho v rozhovoru jeden vysoce postavený člověk označuje jako "bezskrupulózního predátora", a říká to s obdivem, protože sám je kapitalistickým podnikatelem. Objevil prostotu, s jakou jde drancovat státní kasu, aby si koupil hlasy důchodců a zajistil si politickou budoucnost. Nemá tohle sílu antického dramatu? Je to slabší jen proto, že teče méně krve na ulicích? Kde je jaká pomoc, aby nás z toho vyvedla?