To není problém lingvistický, spíš ontologický - provizornost, relativita každé řeči, ta představuje lidský a pragmatický nástroj k označování a zpřítomnění nepřítomného, protože se jedná o lidský nástroj, nestačí na "nadlidské".

‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ (1K 2,9)