Viz výše, co jsem psal. V české společnosti je smysl pro respektující a věcnou komunikaci obrovsky pozadu, čest výjimkám. Souvisí to jistě i s civilizačním dědictvím komunismu, který byl také rájem různého bezostyšného a drzého strkání nosu do věcí, které nám v zásadě nepřísluší. A i v kontextu této bezútěšné české společnosti je pak prostředí např. ČCE ještě více patologické ohledně respektující a nemanipulující komunikace. Vícekrát zde zmiňovaný autobiografický text Jakuba Dvořáka to dokumentuje způsobem, z něhož mrazí. Má vlastní zkušenost je podobná. Pokud pak farář ČCE někde chce svědčit o tom, že "si můžeme být navzájem strážci", mělo by se spíše instinktivně zbystřit, protože to zní podobně, jako kdyby komunistická nebo neonacistická partaj halasila někde o potřebě svobody.