Tohle zní jako apologie drben z návsi, které své strkání nosu do věcí, do kterých jim nic není a uplatňování své mocenské dominance (vytváření pověsti druhého, leckdy zkreslující nebo poškozující) vydávají za zájem o bližní. Popřípadě si tu svým souzením druhého falešně upevňují vlastní morální status.

Obecně je snad Bible nesená více duchem komunutarismu, existenční a sociální závislosti jednoho na druhém, vyplývajícího ze starověkého způsobu života a jeho materiálních podmínek. Doufejme, že zrovna tento rys na Bibli je tím dobovým, nikoli věčným. Pokus o "překlad" tohoto rysu dotěrného zájmu o druhé do řeči moderního západního individualismu by nedopadl úspěšně a vedl by k široké ztrátě sympatií pro křesťanskou zvěst.

V legendě o Kainovi běží přece o něco jiného než o imperativ zájmu o bližního. Kain Ábela prchlivě zabije, a když je Hospodinem souzen, zkouší falešně tasit kartu individualismu: "Já jsem přece já a on je on, každý přece jdeme svou cestou, nevidím přece Ábela za ručičku." Kain by přece udělal lépe, kdyby v zájmu o bližního polevil, kdyby méně řešil vztah svého bratra k Bohu, kdyby raději místo toho kultivoval vztah k Bohu svůj.