Já vás nepřeceňuji, výjimečný opravdu nejste.
Rčení uhlířská víra prý vzniklo ve středověku a odkazuje na bajku, ve které
se biskup zeptal uhlíře (nábožensky a nejspíš i jinak negramotného), v co
věří. Uhlíř: "Já věřím tomu, co církev svatá věří." Biskup:
"A víš ty, co církev svatá věří?" Uhlíř: "Církev svatá věří,
čemu já věřím."
Formulace poznání církve jsou otevřené a ve vánku Ducha svatého se stále
znovu hledají a obnovují. Domněnka, že jsou z tohoto procesu hledání pravdy
a priori vyloučeni akademikové, dokonce i věřící akademikové, dokonce i
biblisté, tak, jak to tu zkoušíte předestřít, patří k těm nejlegračnějším ze
všech myslitelných.
Formulace poznání církve jsou otevřené směrem k Písmu a evangeliu. Nikoliv ke změnám pravdy, která je neměnná. Tím naopak překypuje věda, tam se není vůbec o co opřít. A tak to má být, věda zkoumá "jak" a my víme "proč a kam".
To co jsem se snažil "předestřít" je nemožnost dělat dogmatické závěry na základě závěrů akademiků. věda se stále formuje, mění a v podstatě dochází k tomu, co bylo v Písmu zapsáno před pár tisíci lety.
Proto si např. nemůžeme dovolit být zmítáni momentálním "poznáním" ohledně deviací. Za dvacet let budou doufejme jiná (nebo nebudeme už my), ale Boží Slovo zůstane stále stejné.
