Jirko, ptáte se, jestli je možné, aby církev nebyla "vyznavačská"? Vaše otázka je trochu příliš exaltovaná a trochu manipulativní - není to církev, kdo vyznává, ale křesťané v ní. Ale dobrá, asi vím, jak to myslíte. Vyznavačská církev je taková, která řekne, že každý křesťan má vyznávat svou víru slovně, a jen ten, kdo to tak dělá, je pravý křesťan. - Evangelická církev to od všech svých členů nutně neočekává, takový požadavek v Řádu členství není, jen to, že mají křesťansky žít, svědčit svým životem. Dovedu si představit, jak vás takové stanovisko vytočí. Ale pokusím se ho trochu obhájit. Dvojím způsobem. Zaprvé: v denominacích, kde se takové výslovné svědčení předpokládá, že zároveň očekává, že se bude dít určitými obvyklými způsoby, viz např. svědectví o obrácení, furt jak kolovrátek stejná, přičemž se určitě dějí způsoby různými, někdy i divnými, nebo méně okázalými, takže se nedají vyprávět jako příběh s jasným vrcholem a vyústěním. Evangelíci holt snesou více způsobů a cest k víře, i mnoho stupňů a pochybností víry. Pokud bude vaše námitka znít, že evangelická víra je často mizerná, ptám se rovnou: jak to víte? Jak se odvážíte měřit víru druhého člověka? - Zadruhé: sám Ježíš říká: "Ne každý, kdo mi říká Pane, ale kdo činí vůli mého Otce."