Mezi krajany

Průvodce Českobratrskou církví evangelickou > Mezi krajany

3. zasedání 31. synodu Českobratrské církve evangelické, které se konalo 19.-22. května 2005, rozhodlo, aby byla zřízena funkce celocírkevního kazatele pro české evangelické sbory ve východní a jižní Evropě. Jaké důvody k tomu synod vedly?
České evangelické sbory jsou i v zahraničí. Tvoří je krajané, kteří odešli z naší vlasti z důvodů náboženských (po bitvě Bílé hoře 1620), nebo ekonomických. České evangelické sbory zejména ve východní Evropě, ač nejsou součástí ČCE, jsou s ní spojeny vztahem vzájemnosti (bible, vyznání, zpěvník, tradice). Pádem „železné opony“, a to směrem na západ i na východ, nastalo pro církev období nových příležitostí vstoupit do kontaktů s těmi, o kterých se téměř nic nevědělo, kteří však osvědčili nejen svoji víru, ale i touhu po navázání kontaktů s prostředím, z nějž kdysi jejich otcové a matky vyšli. Navíc bylo i na co navázat. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla ČCE spolu s Kostnickou jednotou ve styku s mnoha krajany, a to zejména v oblasti Sovětského svazu (SSSR). Příkladem tu jsou organizované pomoci hladovějícím při převážně uměle vyvolaných hladomorech v letech 1921-1922 a 1932-1933. Krajané přestáli mnohá trápení, válku, hladomory, komunistickou totalitu, období perzekucí, a i přesto si v tak složitých podmínkách uchovali víru, jazyk a tradice.

Evangelický reformovaný sbor v Zelowě

Tento reformovaný sbor (1803), zahrnující i dnes celou řadu českých rodin, je zařazen do struktury Reformované církve v Polsku. Farářem sboru je Miroslav Jelínek a první ordinovaná žena polské reformované církve, Věra Jelínková. Sbor v Zelowě v mnohých aktivitách navazuje i na českou tradici – zpěvem písní, případným českým kázáním hostů, vybudováním muzea české náboženské emigrace. A pozornost si zaslouží i hudební uskupení „Zelowské zvonky“.
Touha po navázání na tradice české reformace se projevuje také tím, že v současné době se občasné české bohoslužby konají i ve sborech v Lodži, Kleszczově a Belchatově. I v těchto sborech žije řada členů, kteří pocházejí z pobělohorských emigrantů.

Nezávislý evangelický bratrský sbor v Bohemce (Ukrajina – Mykolajivská oblast – Vradijivskij rajon)

V srpnu 1905 založili potomci pobělohorských evangelických exulantů původem z polského Zelowa vesničku Bohemka. Reformovaný sbor vznikl v roce 1906 a existoval až do roku 1962, kdy kvůli nepřízni sovětské vlády zanikl. Znovu byl obnoven v únoru 1992 po vzniku nezávislé Ukrajiny a jeho registrace byla potvrzena Výnosem předsedy Mykolajivské oblastní rady lidových poslanců 25. května 1995. Bohoslužby se konají pravidelně každou neděli v českém jazyce, po duchovní stránce sbor vede ordinovaný presbyter bratr Josef Jančík.
Druhý ordinovaný presbyter, bratr Ludvík Švejdar, vypomáhá v současnosti ve Veselynivce. Sbor v Bohemce za finanční pomoci ČCE postavil Betlémskou kapli, která byla předána k užívání 20. října 1996 za přítomnosti synodního seniora Pavla Smetany. Ve sboru jsou zastoupeny všechny generace a sbor je vděčen nejen za finanční, ale především za duchovní podporu, které se mu dostává ze strany ČCE. Kurátorem sboru je Ing. Josef Hart.

Nezávislý evangelický bratrský sbor ve Veselynivce (Ukrajina – Odesská oblast – Berezivskij rajon)

Veselynivku (původním jménem Sirotinka) založili 14. února 1912 potomci pobělohorských evangelických exulantů. Evangelický sbor vznikl pravděpodobně roku 1923 a existoval až do roku 1962. Pracovní pobyty bohoslovců po roce 1992 i v této oblasti se staly podnětem a základem k obnově sboru. 24. května 1999 byla ordinována synodním seniorem Pavlem Smetanou Marie Provazníková, v jejímž domě se konala bohoslužebná shromáždění. Díky finanční pomoci ČCE se podařilo zakoupit bývalý obchod a přebudovat jej na modlitebnu. 3. října 1999 při děkovných bohoslužbách byl „veselynivský kostelík“ odevzdán ke službě Slova a svátostí. Bohoslužby se konají pravidelně každou neděli v češtině a ve sboru – ač početně malém – jsou zastoupeny všechny generace.

Český reformovaný sbor v Rumunsku

Peregu Mare leží v jihovýchodní části Rumunska (bývalá Transylvanie). V roce 1863 se přistěhovalo do této oblasti asi 50 českých rodin, převážně z kraje čáslavského a přeloučského. Důvody byly ekonomické. Čechy spojoval společný jazyk, vyznání a tradice. Jako Čeští bratři se přihlásili k maďarské reformované církvi a směli užívat název Farní sbor České reformované církve. Stavba kostela a školy začala v roce 1942, práce na kostele byly však pro nedostatek financí přerušeny a celý objekt byl dokončen až v roce 1951. Slavnost otevření kostela byla ovšem vykonána až 30. října 1960. Od roku 1974 je sbor přiřazen k reformovanému sboru Peregu Mic – převážně maďarské národnosti. Bohoslužby se konají v maďarštině a rumunštině, při návštěvě hostů z Čech česky. Kurátorem sboru je Jaroslav Kalousek, který byl v květnu 2007 synodním seniorem Joelem Rumlem ordinován ke službě Slova a svátostí. Byla to nová příležitost pro sbor česky slavit společenství kolem stolu Páně.

Český reformovaný sbor Veliko Srediště v Srbsku

Sbor je zařazen do Reformované církve v Srbsku. Bohoslužby si sestry a bratří zajišťují převážně vlastními silami (čtená kázání) a kurátorka sboru sestra Elizabet Hájková spolu se svým manželem a malou skupinkou rodiny víry zápasí o přežití a zachování tohoto sborového společenství. Velikým povzbuzením jsou pro ně návštěvy farářů z Čech, zejména Jana Trusiny a Jana Hudce. S vypětím svých sil se snaží udržovat církevní budovy, zejména kostel.
Sbor vznikl kolem roku 1852, kdy v týdnu před Velikonocemi přijeli na dvaceti pěti vozech rodiny z jižní Moravy (Nosislav, Klobouky) a usadily se ve Velikom Središti. V roce 1863 byl položen základní kámen ke stavbě modlitebny a 20. října 1866 byl chrám posvěcen. Sbor se osamostatnil a až do dnešní doby si zachoval návaznost na českou tradici i jazyk navzdory všemu, co společenství bratří a sester prožilo.

Český reformovaný sbor v Bjeliševaci v Chorvatsku

Do kotliny požešské se kolem roku 1880 přistěhovala řada evangelických rodin augsburského a helvetského vyznání. Tito lidé pocházeli převážně z Valašska a dodnes mnozí z jejich potomků hovoří zvučnou valaštinou. Sbor v Bjeliševaci existuje v rámci Reformované křesťanské církve v Chorvatsku a navazuje v současnosti na tradice, které vycházejí z historického vývoje těchto oblastí. Za pozornost stojí skutečnost, že i když téměř přes sto let přichází farář do tohoto sboru jednou měsíčně a káže převážně chorvatsky, česká tradice a řeč si v tomto společenství zachovává své pevné místo. V roce 2000 byl postaven v Bjeliševaci kostel a v květnu 2003 slavnostně otevřen. Kurátorkou sboru je Zdena Pagáčová z Požegy, farářem biskup Endre Langh. Farář Branimír Bučanovič dochází vyučovat děti. Sbor má všechny generace a je vděčný, řečeno slovy sestry kurátorky, za velmi dobré vztahy s ČCE.

Co sleduje ČCE zřízením celocírkevního místa kazatele pro české sbory ve východní Evropě?

Cílem není nějaký útok ČCE na stávající situaci sborů ve východní Evropě. Na základě tradice i dříve získaných zkušeností chceme pomoci oživit tradice pocházející z českého prostředí, nabídnout pomoc duchovní a případně i materiální, která ovšem plně respektuje místní zvyklosti a řády. Nejde o vytvoření „skanzenů“ víry našich otců a matek, podle našich představ. Smyslem je pomoci spoluvytvářet s krajany žijícími ve výše jmenovaných sborech otevřená společenství, která se plně zařazují do společenství té či oné země a která i ekumenicky vstupují do rozhovoru o smyslu a bytí krajanských menšin po vší tváři země.
Bez boží přízně a požehnání by ovšem naše snaha byla marná.
(Petr Brodský)