Po roce 1948 byla organizovaná Křesťanská služba jedinou možnou formou služby církve potřebným. Brzy po komunistickém převratu byla zrušena Česká Diakonie a církev tak neměla možnost působit v sociální oblasti. Křesťanská služba tak trochu „suplovala“ toto poslání. Ale nebylo možné je plnit v té míře, jak to činila a dnes již opět činí instituce Diakonie ČCE, a to i proto, že Křesťanská služba byla vždy službou sborovou, dobrovolnou a bezplatnou.

Křesťanská služba měla na zřeteli potřebné členy církve, sboru, mapovala situaci členů sboru, soustředila se především na staré a opuštěné. Někde organizovala ve sborech bazary a sbírky, z jejichž výtěžku čerpala prostředky na finanční výpomoc potřebným, na obdarování jubilantů; dále zajišťovala pohoštění při nejrůznějších sborových či seniorátních setkáních apod.

Její význam vidím především v kontaktu se členy sboru, kteří jsou staří, osamocení, s těmi, kteří se ocitli na okraji sboru, ať už z důvodu nezájmu anebo z důvodu nemoci a nemohoucnosti. Nejčastěji u příležitosti narozenin jim členové křesťanské služby přinášejí gratulace, sborové dopisy a drobné dárky (květiny, Hesla Jednoty bratrské, sborový časopis, sladkosti, v poslední době také např. nástěnný kalendář vydávaný ČCE, příručku Na každý den, Evangelický kalendář či jiné knihy z evangelických nakladatelství…) a tím jim dávají najevo, že o nich sbor ví, že má o ně zájem. Upozorňují také na to, že tu sbor existuje, že tito členové sboru mají možnost přijít, jsou zváni, pokud mají zájem o bohoslužby či o jiná sborová setkání. To je ta úplně základní forma činnosti.

Z takových návštěv potom někdy vzejdou další úkoly Křesťanské služby: objeví se potřební, jimž sborová Křesťanská služba může zajistit dovoz na bohoslužby, nebo se ukáže, že někteří už nemohou žít sami a je třeba jim pomoci hledat řešení. (A tu je možné poukázat na zařízení Diakonie ČCE, penziony pro seniory, sjednat pečovatelskou službu, pobyt či návštěvu v rehabilitačním zařízení apod.) Někdy je třeba zajistit pomoc s úklidem, s nákupy. Toto lze ovšem pouze krátkodobě, pokud se podaří pro tuto pomoc získat někoho z řad mládeže anebo fyzicky schopného dobrovolníka. Žel nelze takto pomoci na delší časové období, neboť, jak již řečeno, jedná se o službu dobrovolnou a bez nároku na odměnu a pro takovou se těžko hledají ochotné ruce. (Mladí lidé nemají čas anebo peníze a raději vyhledávají placené brigády, starší nemají k tomu potřebné síly anebo jsou vytíženi u vnoučat, ve své vlastní rodině apod.) Je třeba pamatovat, že Křesťanská služba není pečovatelská služba. (Často může pouze odkázat v místě bydliště ať už na státní zařízení či na službu Diakonie ČCE nebo Charity.)

Jsou to zpravidla sestry ze sboru, většinou důchodkyně (ojediněle muži), kdo projeví ochotu k této činnosti a mají obdarování vyslechnout členy sboru, udělají si čas na to, aby s nimi poseděly, promluvily a případně zjistily, co ten který potřebuje; a dokáží posoudit, nakolik je žádaná pomoc v silách Křesťanské služby.

Velkou překážkou i této „drobné“ službě je, zvláště ve velkoměstě, anonymita a ze strany navštěvovaných velká nedůvěra a ostražitost vůči cizím lidem. Proto se čím dál častěji setkáváme s odmítnutím návštěvy v domácnosti. Tím je přímý kontakt s osamocenými obtížnější. I po telefonickém hovoru se někdy stane, že člen sboru si vyžádá raději poslat gratulaci poštou nebo vhodit do schránky v domě. Ohrožení a nebezpečí zde skutečně je, mnohé obavy jsou oprávněné, neboť jsou založeny na vlastních zkušenostech s okradením či přepadením. Zvláště z tohoto důvodu se působení Křesťanské služby v posledních letech velmi ztížilo. Tomu lze čelit jedině tak, že se mezi členy Křesťanské služby a navštěvovanými vytvoří osobní vztah, vztah důvěry. Toho lze dosáhnout tehdy, když se každý člen Křesťanské služby trvale a pravidelně věnuje konkrétním osobám. Po několikáté návštěvě již pomíjejí obavy i strach a člen Křesťanské služby je vítán.

Přes všechna úskalí, která s sebou přináší nová doba, má práce Křesťanské služby ve sborech své místo a je nezastupitelná, neboť Křesťanská služba prostředkuje starším a osamělým členům sboru kontakt se sborem ČCE, což není úkolem Diakonie ČCE. Smyslem a náplní práce Křesťanské služby v současnosti je pozvat okrajové a osamělé členy do sboru, příp. zajistit dovoz a odvoz, domluvit návštěvu faráře, pokud o ni mají zájem, pomodlit se s těmi, kteří modlitbu žádají, nabídnout kazety s nahranými bohoslužbami anebo psaná kázání, zajistit jednorázovou pomoc fyzickou, někdy i finanční, navštívit nemocné v nemocnici. Při těchto kontaktech se mohou odkrýt další problémy a otázky a Křesťanská služba může zprostředkovat jejich řešení či pomoc. Křesťanská služba by měla vždy vědět, kam potřebného nasměrovat, mít přehled o sociálních službách a zařízeních v místě a nejbližším okolí, sbírat zkušenosti s jednotlivými zařízeními; zároveň by neměla člena sboru po jeho umístění do sociálního zařízení ztratit ze zřetele, nadále by s ním měla udržovat kontakt, ať už písemně či formou návštěv.

(Abigail Hudcová)