Jak jistě ukáže tato knížka v několika dalších kapitolách, představujeme si často českého evangelíka či evangeličku s biblí v pravé ruce a s několik svazky popularizační náboženské literatury v ruce levé. V poštovní schránce má pak český evangelík na tomto obraze alespoň dva náboženské časopisy měsíčně. Večer to vše leží na jeho nočním stolku podtrháno či opoznámkováno i s výpisky a konceptem textu ostré reakce na přečtené.

Náboženská kniha provedla české a moravské evangelíky léty protireformace. Kniha byla symbolem jejich kacířství, na základě jejího nálezu byli identifikováni a trestáni. Kolem knih provenience předbělohorské, bratrských emigrantských titulů, kolportovaných pietistických překladů a především tisků bible nebo jejích částí se soustředil ilegální náboženský život předtolerančních evangelíků. O další užití této shromážděné náboženské knihovny se také strhl první ze střetů mezi z ciziny povolanými tolerančními pastory a jejich novými farníky. Evangeličtí misionáři troskotali při pokusech nahradit tento rodový thesaurus řádnou luterskou či reformovanou literaturou víceméně stejně jako jejich katoličtí předchůdci.

V polovině 19. století před uzákoněním rovnoprávnosti (1861) bylo v Čechách a na Moravě přibližně 142 tisíc evangelíků a evangeliček augsburského či helvetského vyznání, v letech první světové války jich bylo o něco méně než 220 tisíc. A jak vypadala jejich literární produkce, resp. nabídka? Zatímco se první generace tolerančních pastorů (autorů) soustředily především na doplnění konfesní bohoslužebné (zpěvníky, agendy, modlitební knihy) a náboženské (katechismy, sbírky kázání) literatury, přinesla rovnoprávnost vpravdě literární či publicistický boom.

Václav Šubrt a Heřman Tardy vydávali reformovaný časopis Hlasy ze Siona. Na vnitřní misii se soustředily Evangelické Listy. Necelých deset let vycházela v Krabčicích redakcí Adolfa Chlumského Stráž na Sióně – autor se pak odstěhoval Ameriky, kde se stal farmářem a misionářem. Za účelem propagace změny církevního zřízení založil Čeněk Dušek Jednotu, která skončila spolu s neuskutečněním záměru. Radikální theologický racionalismus reprezentoval časopis bratří Košutů Český bratr. Devět let plnil Jan Karafiát sám stránky Reformovaných listů. Dvakrát se na veřejnosti objevil titul Hus, druhá redakce tvořená Františkem Kozákem, Janem Pelíškem a Ferdinandem Císařem byla úspěšnější a podařilo se jí vytvořit patrně nejlepší náboženský časopis své doby. Jiná skupina farářů založila Kalich a příznivci Hermanna Friedricha Kohlbrüggeho časopis Českomoravská Jednota. Luteráni vydávali Českého Evangelíka a Evangelického Církevníka. Pro evangelickou rodinu byla určena Česká Rodina a jen dětem Přítel Dítek. Řada časopisů byla omezena pouze regionálně (např. valašské Českobratrské Hlasy). Bukovský farář Josef Dobiáš vydával dva roky Český časopis historický, který byl pak o několik let později obnoven historikem Jaroslavem Gollem a stal se dodnes vycházejícím předním českým historiografickým periodikem. Kromě časopisů vycházely kalendáře, např. reformovaný Orloj a luterský Hus. Řada farářů vydávala vlastním nákladem různé sbírky kázání, učebnice náboženství, katechismy, překlady, historické edice, dějepisné práce i básně a prózu. O rozšiřování protestantské literatury se starala mj. nakladatelství Comenium, Evangelická Matice či Spolek Komenského.

Přeskočme krátké 20. století a podívejme se, jak situace vypadá dnes, kdy se počet českých protestantů přiblížil hranici 100 tisíc.

Ústředí ČCE vydává trochu nepravidelný třítýdeník Český bratr, měsíčník pro mládež Bratrstvo, pololetník Sbírka kázání a spolu s Diakonií ČCE a ETF UK v němčině a angličtině přibližně rovněž pololetník evangelických zpráv z Česka (Evangelische Nachrichten aus Tschechien, Czech Protestant News). Kromě toho vydává ÚCK vedle katechetických pomůcek, o kterých bude řeč jinde, nově např. Knižnici studijních textů ČCE, ve které navazuje na dlouholetou takřka samizdatovou tradici bohosloveckých prací určených pro sborovou diskusi a užití.

ČCE vlastní také nakladatelství Kalich s bezmála devadesátiletou tradicí. Po letech váhavého hledání, kam se tato společnost vydá po roce 1989, objevuje se zde ročně i několik dobrých titulů, spíše ovšem ze světové prózy, které se však v církvi samé s výraznou odezvou zpravidla nepotkávají. Vlastní theologická produkce spočívá spíše v reedicích starších děl či ve vydávání stále oblíbeného žánru postil evangelických theologů. Zmínit se ovšem sluší např. nový překlad Symbolických knih.

Rovněž devadesátiletou tradici má ekumenický týdeník Kostnické jiskry (dnes je ovšem tento název pouze v podtitulu), který vznikl jako nástroj sjednocovacích snah českých evangelíků před první světovou válkou. Kromě této historické úlohy, kterou vyplnil, zde v minulých desetiletích vycházely ty nejzásadnější statě určené českému protestantu. Dnes však tyto noviny žel narážejí na bídu domácí meziprotestantské ekumeny, na kterou jsou stále zacíleny, a především na radikální pokles kvalitní protestantské publicistiky.

Jako nezávislý měsíčník byl v roce 1990 založen časopis Protestant. I tento časopis vznikl zprvu pro konkrétní historický úkol, kdy zde chyběla nezávislá platforma k vyrovnání se s životem církve za komunismu a prostor k publicistickému vyjadřování se k novodobému směřování církve. Dnes tento časopis dává narozdíl od jiných evangelických periodik více prostoru otázkám společenským, ke kterým nabízí křesťanský úhel pohledu.

Po roce 1989 založila celá řada sborů vlastní sborové (např. olomoucký Posel, vinohradský Hrozen, dejvický Souterrain) či regionální (např. Českobratrské Horácko) časopisy, které dnes již mají slušnou tradici a díky přesnému zacílení místy i spolehlivě vytlačují periodika celocírkevní.

V podobném duchu – kontinuity, hledání nového smyslu či obnovování tradic – se nese i „osud“ theologičtěji zaměřených tiskovin. Po léta jediný theologický měsíčník (dnes dvouměsíčník) Křesťanská revue se vrátil do náruče YMCA, kde jej v roce 1927 založil filosof Emanuel Rádl a protestantský theolog Josef L. Hromádka, a dnes se rovněž spíše soustředí na theologickou či křesťanskou publicistiku. V roce 1995 vznikla Theologická reflexe jako dvakrát ročně vycházející odborný theologický časopis. Zahraniční čtenáře se stavem domácí theologie seznamuje Communio viatorum. A po takřka dvacetileté přestávce byly jako časopis obnoveny Studie a texty ETF UK, které jsou rovněž určeny pro publikování odborných theologických prací.

Nová doba umožnila i vznik několika drobných nakladatelství, která snad lze označit adjektivem evangelická. Rád bych tu zmínil nakladatelství Eman se samizdatovou tradicí, které se opírá částečně o podporu z holandských protestantských kruhů a vedle překladů z této oblasti se soustředí na evangelickou poezii, práce katechetické a historiografické, sbírky kázání a odbornou theologii. Nakladatelství Mlýn, které našlo svůj vzor pro změnu ve Švýcarsku, se zaměřuje na práce výhradně theologické, ale vedle odborných překladů či děl z per učitelů ETF UK zde vycházejí i drobná stostránková dílka přibližující základní theologické otázky laické čtenářské obci. Nejméně vyhraněné, a o to výběrovější, je nakladatelství Zdeněk Susa, v jehož produkci nalezneme učebnice hebrejštiny, sbírky kázání, křesťanskou poezii, vzpomínky či křesťanské cestopisy. Nutno dodat, že u všech těchto nakladatelských domů se v jedné osobě potkává vydavatel, majitel, grafik, překladatel, autor i účetní, přesto produkce jednoho každého z nich dosahuje více než pět titulů ročně.

Jak to tedy vypadá s knihovničkou a četbou současného českého protestanta či protestantky? Pro hlubší analýzu žel nemáme k dispozici příliš statistických údajů a mluvit o zrychlené, upracované a uspěchané době s její širokou škálou nabídek a nedostatkem času k četbě by nejspíš bylo vlastně hloupé. Obecně lze povědět, že asi nejen díky poklesu počtu členů církevní obce došlo v nové době k radikálnímu úbytku odběratelů a tedy i čtenářů u všech evangelických časopisů. Většina z nich se vedle hledání vlastní tváře (spojeno často se změnou jména či alespoň grafiky, formátu a periodicity) a úkolu potýká s nedostatkem spolupracovníků, přispěvatelů, neprofesionální redakcí, neaktuálností, nedostatečnou kvalitou či nedostatkem finančních prostředků na investigativní žurnalistiku. Odborné časopisy musejí nadto dostát akademickým požadavkům a stále přítomné otázce z univerzitních či ministerských kruhů po vědeckosti theologie a zároveň se potýkají s nedostatkem předplatitelů, takže nezbývá, než je dotovat. Zároveň se ztrácí kontakt odborné theologie s takřka jedinými domácími potencionálními čtenáři, totiž s duchovními. Nové původní kvalitní české protestantské theologické literární produkce není mnoho. Theologické knihy jsou většinou vydávány v nákladu čtyř pěti set kusů a nezbývá tedy, než je dotovat či sponzorovat, protože jinak by je jejich prodejní cena činila nedostupnými. Naopak díky vzniku na atheistickou zemi nemála náboženských nakladatelství bylo v poslední době do češtiny přeloženo např. velké množství theologických titulů z němčiny či angličtiny.

Knihy a časopisy samozřejmě nahrazuje internet. Zde ovšem nezbývá než konstatovat, že publicistický a na theologii zaměřený server zde dosud chybí.

Český evangelík a evangelička čtou sice méně než dříve a snad je jejich četba i méně uspokojuje, ale zlé to ještě není.

(Pavel Šebesta)