Kaplani v armádě

Průvodce Českobratrskou církví evangelickou > Kaplani v armádě

Vojenští kaplani slouží přítomností a doprovázením vojákům Armády České republiky, jejich rodinám a dalším potřebným. Na jejich znaku je v horní polovině lev ze státního znaku, v dolní polovině beránek s korouhví. Červeno-modro-bílou plochu rámují nápisy Pravda Páně vítězí a název služby. Oba obrazové symboly vystihují přesně charakter služby: Je službou pro lidi zaměstnané organizací „síly“ a je službou vzkříšenému Pánu. Je službou lidem, které společnost učí „zabíjet nepřátele“ a očekává to od nich. Dostávají se proto do složitých životních situací. Vojenští kaplani deklarují připravenost tyto lidi doprovázet a prakticky to dělají.

prehistorie

Novodobá Duchovní služba Armády České republiky (DS) vznikala bez jakékoli možné návaznosti na minulost. V letech 1918–1938 existovaly v Československé republice tři na sobě nezávislé duchovní služby: katolická, evangelická a československá, které zanikly se zánikem československé armády v roce 1939. V březnu 1946 byla sice DS obnovena, ale již se nestačila rozvinout. V září 1950 přestali v armádě působit poslední vojenští kaplani. Byla to doba totálního přechodu na organizaci armády podle sovětského vzoru. Vojenští duchovní nebyli zrušeni de iure, ale faktickými opatřeními individuálního charakteru.

obnova

Založení a vznik DS spadá do poloviny devadesátých let minulého století. Ministerstvo obrany České republiky se obrátilo na církve v naší zemi se žádostí o pomoc a spolupráci. S největší pravděpodobností bylo za touto žádostí především přání, aby Armáda České republiky byla co možná brzy „kompatibilní“ s armádami NATO – tedy, aby měla také vlastní duchovní službu, jak je v evropských a severoamerických armádách obvyklé.
Po mnoha peripetiích – které jen zrcadlí tehdejší dobu, stav armády a vztah církví k ní – byl nakonec na podzim roku 1996, na základě ústní dohody mezi římskokatolickými biskupy a vysokými důstojníky generálního štábu Armády České republiky, pod hlavičkou humanitní služby, vyslán s českými vojáky do Bosny římskokatolický kněz. Ohlas na jeho působení mezi vojáky byl mimořádný a byl rozhodující pro změnu pohledu představitelů armády na duchovní službu. Dát vzniknout DS už nikoli hlavně pro kompatibilitu s NATO, ale pro dobro české armády jako celku.
V únoru 1997, při konferenci hlavních kaplanů evropských a severoamerických armád, která se konala v Praze, bylo oznámeno, že do konce roku bude mít i česká armáda svou samostatnou duchovní službu. Její přípravou byli od května 1997 pověřeni za Českou biskupskou konferenci římskokatolický kněz Tomáš Holub a za Ekumenickou radu církví farář ČCE Jaromír Dus, který se danou tématikou zabýval na půdě své církve a širší ekumeny od samotného počátku. Zmínění dva bratři mají historickou zásluhu za vznik a počáteční rozvoj této služby v novodobé historii České republiky.

budování a nesnáze

Budování DS se muselo vyrovnat s mnoha nesnázemi. Dvě byly zásadní – postoj církví k této službě a ochota vybudovat ji jako ekumenickou a postoj armády, která byla v té době na samotném začátku přeměny a očisty od své bývalé ideologické zátěže. Schvalovací proces na ministerstvu obrany se protáhl, a tak duchovní služba resortu obrany České republiky existuje od 22. června 1998, ode dne, kdy vyšel rozkaz ministra obrany o duchovní službě tiskem. Ministr obrany vydal svůj rozkaz na základě Dohody mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí na jedné straně a resortem obrany České republiky na straně druhé, podepsané dne 3. června 1998, ve které je definováno, jak a za jakých podmínek budou duchovní mezi vojáky sloužit. Tato Dohoda bezprostředně navazuje na smlouvu mezi církvemi, uzavřenou mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí, ve které se církve zavazují, že budou vůči armádě vystupovat jednotně, stanoví podmínky, které musí kandidáti duchovní služby splňovat, definují způsob jejich výběru (případně odvolání) a podobně.
Dohoda předpokládá, že duchovní služba v armádě bude vznikat postupně, že se bude rozšiřovat každý rok o dva až tři duchovní, kteří se po několika letech služby budou vracet do civilních sborů a farností.
V základních dokumentech o duchovní službě resortu obrany České republiky je stanoveno, že je-li hlavní kaplan Generálního štábu Armády České republiky římskokatolický kněz, tedy kaplan navržený Českou biskupskou konferencí, je poradcem ministra obrany pro duchovní službu protestant, navržený Ekumenickou radou církví, a naopak.
V současné době působí v armádě 18 kaplanů z pěti církví. Cílovým stavem by mělo být asi dvacet dva duchovních.

současné působení kaplanů

Současnost DS se opírá o zmíněné dokumenty a kvalitní práci kaplanů. Jejím výsledkem je celkové přijetí služby v armádě a z toho plynoucí práva i povinnosti kaplanů. Účastní se života všech větších vojenských celků – brigád, ale také výchovného a vzdělávacího procesu vojáků – Univerzita obrany. K další činnosti dobře slouží i vlastní zázemí služby. Má k dispozici vojenský kostel v Praze na Hradčanech a pastorační středisko v Lulči u Vyškova. Tímto centrem projde v současné době už každý nový voják, který do armády vstupuje, kde také absolvuje úvodní etický seminář. Na některých budovaných vojenských základnách byly otevřeny první samostatné kaple.
Kaplani se také účastní vojenských misí. Byli a jsou přítomni v poválečných situacích, stejně jako ve válce. Působí v zemích bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Kosovo), v Kuvajtu, v Iráku a v Afghánistánu. Účast na těchto misích má nejen profesní, ale také osobní přínos pro jednotlivé duchovní. Po jejich návratu do církevního prostředí jsou jejich zkušenosti přínosem i celé církvi, mj. také proto, že v zahraničních misích je jejich důležitým úkolem spolupráce s místními náboženskými představiteli. Důležité zkušenosti tak nabývají kaplani např. v osobních kontaktech s duchovními islámu.

budoucnost

Budoucnost služby záleží hlavně na jejím konkrétním naplňování jednotlivými kaplany, i když se zdá, že institučně byla služba v armádě etablována. Každý kaplan se bude vždy pohybovat v napětím mezi službou nejvýše postaveným velitelům a posledním řadovým vojákům. Je povinen sloužit spravedlivě oběma stranám a nebezpečí, že se mu zalíbí na té či oné, je veliké. Nové zkušenosti představuje od roku 2006 služba římskokatolických ženatých jáhnů. Otázka vstupu první ženy mezi vojenské kaplany je otevřená. Od roku 2006 má také DS místo v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Z tohoto místa přesahuje kaplan DS AČR do práce kaplanů nemocničních.

ekumenicita

Ekumenicita duchovní služby Armády České republiky předběhla vývoj v ostatních armádách NATO. Plně odpovídá vývoji v církvích a evropské ekumeně a spolupráce kaplanů je v tomto ohledu příkladná a nesmírně obohacující – nejen pro ně samé, ale také pro křesťany i ateisty v České republice.
(Pavel Ruml, s díky též s použitím pramenů od far. Jaromíra Duse)